Recenze

23.01.2013

Bílý žár líčí strhující příběh ze světa, o kterém nic nevíme

Daleko za polárním kruhem žije na ostrově o velikosti Británie jen několik stovek Inuitů, kteří pětadvacet stupňů pod nulou považují za příjemnou teplotu. Mají sice k dispozici elektřinu, počítače a vedle tradičních psích spřežení i sněžné skútry, ale bohužel i alkohol. Do němoty se zpíjela i lovkyně a učitelka Edie Kiglatuková. Pak dva roky nepila. A teď znovu sahá po lahvi poté, co jednoho ze dvou bílých lovců, které provázela, někdo zastřelil a její nevlastní, vroucně milovaný syn Joe údajně spáchal sebevraždu.

22.01.2013

Jak milujeme, jak ztrácíme

Jsou knihy velké rozsahem, jiné svou důležitostí. Proustovo Hledání ztraceného času se vyznačuje obojím. Není zřejmě možné shrnout tak rozsáhlé dílo na jedné stránce, určitě se však o něm dá říct něco zajímavého – a to přece zvědavému čtenáři často úplně stačí...

21.01.2013

Pohledy ze zapomnění

Po úspěchu biografického románu Rozhovor se Spinozou (2002) se makedonský autor Goce Smilevski ve své další próze zaměřil na jiného velkého myslitele evropských dějin - Sigmunda Freuda. Neučinil z něj však hlavní fokus ani hrdinu své knihy: tou je Freudova sestra Adolfina, kterou Smilevski podle svých vlastních slov chtěl zachránit z historického zapomnění. Výsledný román Freudova sestra vyvolal nadšení - byl přeložen do mnoha jazyků a autor za něj v roce 2010 získal Cenu Evropské unie za literaturu. Je prvním Smilevského dílem, které vychází u nás, v zemi, k níž má autor vztah, neboť několik let studoval v Praze.

21.01.2013

Mezi realitou a kýčem

Vyprávění se někdy dostává nebezpečně blízko hranici sentimentálního kýče, upřímnost autorčina gesta je však uvěřitelná. S dílem francouzské spisovatelky Delphine de Viganové (1966) se čeští čtenáři mohli seznámit již v roce 2011, kdy nakladatelství Odeon vydalo hned dvě její prózy: No a já a Ani později, ani jinde. Nejnovější kniha, jejíž překlad Odeon českým čtenářům nabízí, je výrazně autobiografická a její základní tón udává nejen titul - Noc nic nezadrží -, ale i zvolená úvodní citace francouzského abstrakcionisty Pierra Soulagese, známého využíváním světelných odrazů černé barvy: „Mým nástrojem už nebyla čerň, ale to tajné světlo vzešlé z černi.“ Autorka se svým vyprávěním přidává ke dlouhé řadě literárních textů vyrovnávajících se s osobností, která je pro každého z nás určující, tedy s matkou.

Ostré předměty: Nečekejte žádný obyčejný thriller
16.01.2013

Ostré předměty: Nečekejte žádný obyčejný thriller

Mezilidské vztahy mívají daleko k dokonalosti. Vztahy rodinné tím méně. Jde totiž o pouto, které není možné přerušit, vymazat, zbavit se ho a zapomenout, když něco právě neklape. I kdybyste utekli na opačnou stranu zeměkoule, vaše matka bude pořád vaše matka.

Růžový přístav je poselstvím naděje
16.01.2013

Růžový přístav je poselstvím naděje

Tohle není o žebříčcích, debutech, jednorázových bestsellerech. Debbie Macomberová je prostě jednou z nejpopulárnějších spisovatelek současnosti. Celosvětově.

Jste připraveni na Robokalypsu?
15.01.2013

Jste připraveni na Robokalypsu?

Lidé jsou na svých elektronických hračkách čím dál tím víc závislí. Bez mobilu, notebooku, čtečky knih nebo všudypřítomné wi-fi si už život nedovedeme představit. Co by se stalo, kdyby se televize, robotičtí sluhové a mechanické stroje z továren ze dne na den rozhodly, že už je nebaví sloužit svým stvořitelům a že lidé naší planetě spíš škodí, než pomáhají?

Lincoln: druh vyhynulého politického génia
15.01.2013

Lincoln: druh vyhynulého politického génia

Vysokou postavu Abrahama Lincolna už dnes – téměř 150 let po jeho smrti – halí mračna mýtů (viz loňské filmy Abraham Lincoln: Lovec upírů a Abraham Lincoln vs. Zombies) a patriotického zbožšťování (viz jakýkoliv jiný film nebo knihu). Všichni už téměř zapomněli, že to, co z Lincolna udělalo významného muže, nebyl atentát ve Fordově divadle, nýbrž výborný cit pro politiku a obratné manipulování s lidmi kolem sebe.

Doplňte chybějící kousek Istanbulské mozaiky!
15.01.2013

Doplňte chybějící kousek Istanbulské mozaiky!

Istanbul je město mnoha kontrastů. Napůl v Evropě, napůl v Asii. Kdysi to byla východní bašta křesťanství, dnes jej ovládají muslimové. Vědec Sean Ryan tam odjíždí s velice rozporuplnými pocity. Jeho kolegu Aleka v Istanbulu kdosi chladnokrevně sťal a video umístil na internet. Je na něm, aby zjistil proč.

Jak asi bude vypadat třetí světová
15.01.2013

Jak asi bude vypadat třetí světová

„Každý člověk má dvojici malých, bílých očí, které se neustále otevírají, zavírají a rejdí sem tam. Bez přestání se jim zdvihá a klesá hruď. A pořád se maličko kývou, jak jejich svaly provádějí vyrovnávací pohyby, které jim umožňují chodit po dvou nohou. Všechen ten pohyb mě znejišťuje.“