Rozhovory

Výchova může být zanedbatelná položka

Redakce (13.08.2010)

Nestává se často, aby vzbudila v Česku takový ohlas kniha, kterou nenapsal politik ani celebrita. Nový román Terezy Boučkové Rok kohouta - autorku už tradičně zajímají příběhy vynucené vlastním životem - se ale stal tématem literárním i společenským. Boučková sice v autobiografickém románu řeší i tvůrčí a manželskou krizi a uvažuje o stárnutí. Ale předmětem veřejného zájmu je hlavně to, co tyto procesy nastartovalo a akcelerovalo - nezvladatelné chování dvou romských adoptovaných synů. Počínaje třeba tím, jak před nimi doma musí všechno zamykat. Právě z takových neefektně podaných situací a myšlenek vyrůstá dramatičnost knihy, která je podle mnoha ohlasů zatím nejlepším dílem spisovatelky. Zdroj: www.aktualne.centrum.cz

Jaké jsou reakce na román Rok kohouta od vašich blízkých a reálných osob, které v něm vystupují?

Hodně jsem se toho bála, ale zatím jsou reakce velmi dobré. Protože i lidé, kteří se nějak do mé knížky dostali, cítí, že v ní není kalkul ani touha účtovat, že nikomu nenadržuji - a nejmíň sobě. Zatím se mnou nikdo, kdo se mnou mluvil, mluvit nepřestal. I můj muž mě má nadále rád...

Kolik je v knize autorské stylizace a kolik dokumentarismu?

Jen já vím, jak těžké bylo udělat z materiálu zápisků román. Kolik je čeho, je úplně jedno - důležité je, aby to fungovalo jako silná literatura. A to se mi, myslím, povedlo.

Byl prvotní účel knihy umělecký, nebo psychoterapeutický? Název Rok kohouta mohou mnozí brát jako narážku na vztah s vaším otcem. Někteří oponenti vám vyčítají, že traumatický vztah se mohl promítnout do výchovy synů.

My jsme naše syny vychovávali, jak nejlíp jsme uměli, v rodině, která fungovala, kde jsme se měli rádi. Kritici ať vyčítají, co chtějí. Rok kohouta je krásný titul, v době, kdy jsem své zápisky začala psát, rok kohouta běžel. S mým otcem má společný fakt, že jsem se v roce kohouta jako Kohoutová narodila a to mi přijde docela zvláštní a docela zábavné.

Není paradoxní, že podle recenzí znamená toto těžké téma "šťastný posun ve vaší poetice" - směrem od mozaikovitého vyprávění k větší plynulosti?

Nevím, jaký posun v mé poetice kdo zaznamenal, domnívám se, že je stále stejná. Možná ale, že je téma Roku kohouta všeobecně sdělnější. Přesto musím přiznat, že jsem tak dobré přijetí nečekala.

Jaká je aktuální situace vaší rodiny, chcete-li o tom mluvit?

Situace naší rodiny je taková, že jsme v ní zůstali tři.

O čem pojednává nový scénář Zemský ráj to napohled?

Je o lidech, kteří žijí své životy v době, která se do života lidí míchala víc, než oni sami čekali...

V knize se připravujete i na režii snímku. Proč jste se nakonec rozhodla svěřit ho Ireně Pavláskové?

Já vždycky dělám maximum - pro rodinu, pro tvorbu, pro cokoli, co mi připadá důležité. A když se ukáže, že je to zbytečné a přes všechnu investovanou energii cesta nikam nevede, skončím to. V knize už není zaznamenána další etapa "realizace" (stala se později), kdy bývalý producent změnil rozhodnutí a moji režii odmítl. Pak oslovoval naše přední režiséry a všem se scénář nelíbil. Práva propadla, nikde žádný zájem. Smířila jsem se s tím, že film nebude a uzavřela jsem to. V tu chvíli se přihlásil nový producent a navrhl Irenu Pavláskovou. Její Bestiář jsem neviděla. Naše spolupráce se mi zatím velmi líbí.

Kdo ve filmu bude hrát, kdy má být premiéra?

Jsem ráda, že jsem scénář nepsala nadarmo, ale nějaké velké blaho mě neoblévá, protože jsem se od toho už odpoutala. Kdo ve filmu bude hrát, nevím, zatím si to Irena rozhoduje, premiéra má být příští rok v listopadu. Pořád ještě chybí peníze...

Na čem teď pracujete?

Teď pracuju v zahradní oblasti - na záhonech. A taky obstarávám sousedům, kteří jsou na dovolené, králíky a slepice. V mezičase překládám ze slovenštiny román Rudolfa Slobody Rubato. Baví mě každá jeho věta.