Recenze

Velrybí píseň

Redakce (12.01.2015)
Velrybí píseň Velrybí píseň

Mike Dormer pracuje pro londýnskou developerskou firmu. V práci má dobré vyhlídky na povýšení, vlastní vkusně zařízený byt a se svou snoubenkou Vanessou plánují svatbu. Chodí hezky oblečený a chová se mile, jak se na anglického gentlemana sluší. Jeho sestra Mikeovi často vyčítá, že životem jen proplouvá, aniž by se musel snažit. A má pravdu.

Pak ale Mike dostane za úkol vyjednat stavbu luxusního hotelového letoviska ve Stříbrné zátoce v Austrálii. Ubytuje se v tamním hotelu Silver Bay, který už má nejlepší léta dávnou za sebou. Jako by se tu zastavil čas: na suvenýry padá prach, exponáty v námořnickém muzeu se pomalu rozpadají a pozorovat velryby častěji než turisté vyjíždějí místní.

Obyvatelům Stříbrné zátoky ovšem jejich klid celkem vyhovuje a Mike není blázen, aby jim prozradil, že je o něj plánuje připravit.

„Někdy je lež pro všechny to nejméně bolestné řešení.“

V hotelu Silver Bay se seznamuje s trojicí žen. Je tady šestasedmdesátiletá Kathleen, jíž místní dodnes neřeknou jinak než Lovkyně žraloků. Kathleen je energická majitelka hotýlku, která už zažila leccos, a proto pojme podezření, že Mike k nim není upřímný.

Ale něco mi na Mikeovi nesedělo. Měla jsem pocit, že k nám není tak úplně upřímný. Někde uvnitř měl jakési prázdné místo, které mě zneklidňovalo. Proč by svobodný mladý muž přijel na tak dlouho do tak poklidnéo letoviska, jako je to naše? Proč se nikdy nezmínil o svojí rodině?

Dále je tady Lisa, Kathleenina tichá neteř, která pomáhá s vedením hotelu, ale většinu času dohlíží na svou dceru Hannah. Lisa je pohledná žena a Mikea zaujme už při prvním setkání náznakem britského přízvuku. A pak je tady malá Hannah, hodné desetileté děvče, které si ve škole musí vytrpět posměch spolužáků kvůli tomu, že její matka nemá dost peněz. Ale Hannah je stejně jako její matka a prateta silná, bystrá a má hlavu plnou nápadů.

Mike si Kathleen, Lisu i Hannah svým způsobem zamiluje. A cítí, že i tyhle silné a mořem ošlehané ženy si jej oblíbí, ač se sem se svými jemnými svetry a vyžehlenými košilemi na první pohled vůbec nehodí.

Tady ve Stříbrné zátoce je život tak jednoduchý! Největší starostí je, zda bude k večeři tuňák, nebo losos, a jestli zítra v zátoce uvidí velryby, nebo spíš delfíny. Jak osvěžující změna oproti nudnému sezení u počítače v londýnské kanceláři! Mike ale netuší, že není jediný, kdo něco tají. Pod prachem a vybledlými tapetami Silver Bay se skrývá několik bolestivých tajemství.

Tajemství, která čekají, až budou moci vyplout na hladinu...

Pak se ozvalo hluboké, protáhlé, skoro strašidelné zasténání. Takový zvuk jsem ještě v životě neslyšel. Přeběhl mi z něj mráz po zádech.
„Krása, co?“
Vytřeštil jsem na ni oči. „To je velryba?“
„Samec. Všichni zpívají stejně, víte. Vědci to zkoumali – je to osmnáctiminutová píseň a každý rok ji zpívají všichni samci ve skupině úplně stejně. A když se k nim přidá nový a zpívá něco jiného, všichni to od něj převezmou. Dokážete si představit, jak se tam dole učí jeden od druhého?“ Mýlil jsem se, když jsem si říkal, že Lisa McCullenová není krásná: když se usmála, byla nádherná.


* * * * *