Čtenářské recenze

Toni Morrisonová: Domov

Redakce (20.08.2013)
Toni Morrisonová: Domov Toni Morrisonová: Domov

Sestřička se narodila na cestě. V kanále, říká její babička, špinavá, špatná holka, říká a posměšně na ni kouká. Ale to není pravda. Jednoduše přišla na svět v tu nejméně vhodnou chvíli, zrovna když její maminka sbalila pár nejnutnějších věcí a v rychlosti se stěhovala přes půl země.

Kdyby malá Cee neměla staršího bratra, neví, co by si počala. Ačkoli je jen o málo starší, pečuje o ni, brání ji před babičkou, která děti nesnáší a nezastaví se ani před fyzickým týráním, aby to dala najevo. S Frankem se dá běžet do polí, za vesnici, vdechovat vůni léta, dívat se na koně...

Pak je osud rozdělí – Frank odchází do korejské války, ohlašuje se jen zřídka, a z dopisů stejně není poznat, jak je na tom jeho duše. Cee bez něj ztrácí i sama sebe, podlehne vlastní bezmoci a uteče pryč, s prvním floutkem, co jí zkříží cestu. Ta rádoby láska nemůže mít dlouhé trvání. Cee se ocitá sama ve velkém městě. V dlani pár mincí, před sebou celý svět.

Všechno mu připomínalo něco bolestného. Když si představil prázdný list papíru, vybavil se mu dopis, který dostal – a po jehož přečtení se mu sevřelo hrdlo: Pospěš si. Nebo umře dřív, než přijedeš.

To všechno se dozvídáme zpětně – na začátku příběhu Frank hledá Cee. Kdepak je sestřička? Co je s ní? Sám je na tom od návratu z války špatně, bojuje s nočními můrami, s alkoholem, a i když konečně potkal holku, pro kterou by snesl modré z nebe, ukáže se, že ani tato láska jej nadobro nevyléčí, nezbaví jej démonů. Přesto ho ten osudový dopis probere. Frank najednou ví, co musí udělat...

DomovMůže se zdát, že je to vlastně velmi něžná knížka o sourozeneckém poutu a společném hledání domova. Zčásti je to pravda, zároveň je však autorka překvapivě nekompromisní a hned na několika místech čtenáři prostě vyrazí dech – i v tom, jaký osud ve velkém městě potkal sestřičku Cee, i ve výjevech z války. Těch v knize najdete poskrovnu, zato jsou však nesmírně působivé, nechci-li říct přímo šokující.

Toni Morrisonová letos oslavila své 82. narozeniny. Po smrti syna, jemuž je Domov symbolicky věnován, se odmlčela a několik dlouhých měsíců nebyla schopna psát, pak přišla s touto útlou knížkou, která skrývá tak neskutečně mnoho.

České vydání obsahuje velmi hezký doslov od Jany Šrámkové, vlastně podobně poetický. Všímá si symbolu sešívaných dek, které se Cee během svého léčení naučí vyrábět. Ačkoli nikdy nebude matkou, nikdy nebude u prsou cítit dech svého děťátka, tvoří něco, co lidem přináší teplo a pocit bezpečí. První barevná deka poslouží jako rubáš. Cee pochovává se starou vzpomínkou i všechno špatné, aby se mohla obrátit vpřed.

Domov můžete číst zas a znova. Jako sbírku básní. Budete z ní cítit vůni dětství, léta, i těch vdolků s ostružinovou zavařeninou...

Autorka recenze: Sylva Doležalová