Čtenářské recenze

Tom McCarthy - C

Redakce (15.03.2012)

Tom McCarthy, spisovatel pocházející z Velké Británie, byl již nejednou označen coby nástupce autorů francouzského nového románu. Jeho kniha čtenáře zaujme snad už jen samotným názvem, velmi stručným, „C“. Nelze si pod ním téměř nic představit a teprve až po přečtení základních informací na přebalu knihy se dozvídáme, že vypráví o rozvoji technologie. Přiznám se, že onen krátký popis mě nijak zvlášť nezaujal, a že jsem si C přečetla snad jen proto, že mi Tom McCarthy a jeho kniha C byla doporučena. V žádném případě mě ale kniha nezklamala. I přes technické téma je text experimentální a humorný.

Děj knihy nás zavádí do doby na přelomu 19. a 20. století a zachycuje krátký život Serge Carrefaxe, jehož otec je amatérský vynálezce a vedoucí školy pro nedoslýchavé děti. Serge má sestru Sophii, se kterou tak vlastně vyrůstají uprostřed chemikálií, rádiopřístroji a fonografy. Sophie se stane nadějnou studentkou chemie, ale její život také nemá dlouhého trvání. Ve svých sedmnácti letech ho ukončí sebevraždou. Serge nastoupí začátkem války k letcům a celé válečné události a hrůzy v něm vyvolávají zájem, na rozdíl od většiny zúčastněných, stejně tak jako drogy, na kterých se stává závislým. Ani Sergeův život se nekončí nikterak vesele. Trochu jsem čekala, že jeho život ukončí také sebevražda coby důsledek válečných hrůz, ale nebylo tomu tak. Ukončí ho totiž láska.

Styl této knihy byl pro mě nevšedně zvláštní. Život hlavního hrdiny je popsán do sebemenších detailů, objektivita McCarthyho je velmi striktní a i události zcela běžné jsou zde dotaženy až k bizarnosti a vše čpí lehkou zvráceností.

Na začátku jsem uvedla, že McCarthy bývá považován za pokračovatele francouzského nového románu a sama jsem pak pochopila proč. Styl sice čpí experimentujícím kontinentalismem, ale líčení života Carrefaxe není o nic méně usazeno v jeho ostrovním vypravěčském stylu s ohledem na klasickou konstrukci románu. Pro francouzský nový román je také typické, že popis je důležitější než akce, což je typické i pro tuto knihu, a to především její první polovinu, kde McCarthy spíše popisuje než vypráví. Popisem jsou zahaleny postavy, děje, dialogy i jednání hrdinů románu. McCarthy má v tomto ohledu ohromný smysl pro detail, snad až dokumentaristický. Tímto pro mě byla kniha C velmi nevšední, ovšem mnohdy trochu v negativním slova smyslu. Jako bych díky tomuto stylu ztrácela motivaci číst dál. Hodně mi vadil strohý popis hlavních postav, protože jsem se do nich dlouho nedokázala vcítit. Jako by se vytratily veškeré emoce a zůstal jen popis toho, co dělají, jak myslí apod.

Kniha je velmi zvláštní tím, že popírá veškerá pravidla o vypravěčství a naraci, nijak nepracuje s postavami a namísto toho se zabývá některými klíčovými slovy, které v originálním znění začínají právě na písmeno C, např. uhlík (chemický prvek), kód nebo komunikace.

Nemohu přesně říci, zda bych C doporučila všem. Román je každopádně zvláštní svým stylem i zájmem jít jakoby proti proudu současným literárním trendům. Označit by se v každém případě tato kniha dala za navýsost postmoderní!

Autorkou recenze je Lucie Horáková