Rozhovory

„Tohle není apríl!“ Vítěz Literární ceny Knižního klubu nevěřil, že vyhrál

Redakce (05.09.2016)
„Tohle není apríl!“ Vítěz Literární ceny Knižního klubu nevěřil, že vyhrál „Tohle není apríl!“ Vítěz Literární ceny Knižního klubu nevěřil, že vyhrál

Vyhlášení vítěze Literární ceny Knižního klubu každoročně provází šuškání, šeptanda a napětí. Vítěz je totiž až do posledního okamžiku držen v tajnosti. Ovšem ještě v den vyhlášení jsou odhaleny plakáty, vítěz poskytuje rozhovory a takřka přes noc se tak i dosud neznámý pisálek stává literární hvězdou. Osmatřicetiletý Patrik Girgle, který vyhrál 21. ročník, je při našem setkání usměvavý a v dobré náladě. Přečtěte si, co říká o své punkové novele Vertigo a co vzkazuje účastníkům dalšího ročníku!

Co říkáte na výhru? Překvapila vás?

Překvapila. Hlavně proto, že jsem Vertigo nepovažoval za typ textu, který by mohl vyhrát. Já jsem fakt v době vzniku textu ani nepomýšlel, že budu někdy řešit redakci, rozhovory… Když to srovnám s minulými ročníky, moje kniha je něco úplně jiného. Možná ale, že to je i kouzlo Literární ceny Knižního klubu – každý rok vyhraje něco úplně jiného.

Četl jste tedy knihy, které vyhrály v minulých ročnících?

Díval jsem se na ně a četl jsem recenze. Z Vedlejších pokojů od Radovana Menšíka jsem zatím přečetl asi třetinu. Teprve potom, co jsem poslal svůj text, jsem si dohledával informace o historii Literární ceny Knižního klubu.

Představte stručně námět knihy Vertigo

Je to novela, kterou jsem psal vlastně trochu jako recesi. Ten text si nedal žádný cíl, ale přirozeně z něj vyplynula ta atmosféra devadesátých let a iniciační rituály mladých mužů. Velkou roli tam hraje hudba. Ani jsem si to předtím neuvědomoval, ale v momentě, kdy píšu, tak do psaní podvědomě vkládám zvukovou kulisu. Teprve na schůzce s Knižním klubem jsem si uvědomil, že se to tam promítá, že hudba je pro text skutečně důležitá.

Jak se vám líbí obálka?

Hrozně moc, jsem velice příjemně překvapen!

Komu byste Vertigo nejvíc doporučil?

Myslím, že jak pamětníci devadesátých let, tak současní mladí lidé si v knize najdou svoje. Nerad bych dával nějaké doporučení pro užší skupinu. Postavám v knížce je kolem sedmnácti, osmnácti let, ale je to psáno z odstupu.

Vertigo je název slavného filmu Alfreda Hitchcocka. Vzal jste si z něj inspiraci?

Vůbec ne. Já jsem ten film viděl až potom, co jsem knihu dokončil.

Kdy jste knihu dokončil? Jak vlastně probíhal váš tvůrčí proces?

Začal jsem psát už v roce 2007 a pracoval jsem na tom až do roku 2010. Od té doby jsem na textu dělal jenom drobné úpravy. V prosinci jsem rukopis poslal do Literární ceny Knižního klubu a pak jsem na něj úplně zapomněl. Až v dubnu mi přišel mail z redakce, že porota vybrala mou knihu a že to není apríl (smích).

Jak naložíte s finanční odměnou?

Přirozeně se rozplyne v rodinném rozpočtu (smích). Coby manžel a otec si nemůžu dovolit všechno nechat být a odletět na měsíc do Karibiku, kde bych se jenom válel a psal.

Co zrovna čtete?

Knihu Ta třetí od Jaroslava Havlíčka. Havlíček je v učebnicích literatury označován za autora psychologické prózy, což bych sám nedokázal charakterizovat líp.

A máte nějaké oblíbené spisovatele, kteří vás nikdy nezklamou?

Hermann Hesse, Orhan Pamuk a James Clavell. Clavellova Asijská sága je úžasná, část se odehrává v Japonsku, Hongkongu, v Iránu. Tématem v jeho knihách je střet západní a východní civilizace, což je dosud aktuální téma.

Co byste vzkázal účastníkům příštího ročníku Literární ceny Knižního klubu?

Řeknu to takhle: dva roky před vítězstvím v soutěži jsem zkoušel obesílat nakladatele, od kterých jsem nedostal prakticky žádnou odpověď. Literární cena byla jakási poslední možnost – s tím, že když to nevyjde, tak se na to vykašlu. A ono to vyšlo! (úsměv) Takže chci mladým spisovatelům říct, ať to zkusí. Je to šance, která stojí za to. Nemůže se stát nic horšího, než že nevyhrajete.

Rozhovor vedl Radek Blažek