Recenze

Stesk po skutečnosti

Redakce (05.01.2015)

Ve své nové próze Mapa Anny (vydané v Odeonu) kutá Marek Šindelka (1984) tam, kde v minulé knížce Zůstaňte s námi (2011) přestal. Jen jde hlouběji a do šíře. Navíc si pořád drží v rukávu eso ze svého debutu Strychnin a jiné básně (2006): ostré poetické vidění, stříhané do silných obrazů. Výsledek? Výjimečná kniha, která jde svým dosahem daleko za hranice literatury. Do každodenního života.

Mapa Anny je souborem deseti povídek, provázaných motivicky na způsob filmových Knoflíkářů. Postavy v různých stupních osobnostní či vztahové krize si tu v nejrůznějších kulisách vstupují navzájem do životů, ovlivňují je a posouvají -někdy k matnému světlu, většinou k tmě. Všechno nějak souvisí se vším. Jenže ve vzniklé síti, respektive na titulní „mapě" toho nakonec moc neuvízne; vlastně především úzkost, odcizení, prázdnota. Šindelkovi hrdinové a hrdinky nejsou totiž víc než zoufalí otroci vlastní infantility, mátohy, které trpně konzumují důkladně předžvýkaný „život" a ze svého „pekla" viní vždycky „ty druhé".

Autor jim nic neulehčuje, Mapa Anny není žádné melodrama. Spíš psychoanalytický výkres, který má všechny důležité kvality: přesnost, stručnost, důkladnost, a navrch lehce pobavený, ironický úsměv. Skrz dekonstrukci jednotlivce a jeho komplexů (promítaných nejčastěji na trojčlenku pes-potomek-práce) pak Šindelka vidí celou dobu, aktuální stav společnosti a její kultury. A jistě nejen té české, nýbrž obecně středoevropské, potažmo euroamerické. K psychologovi přistupuje kritik médií, zejména těch elektronických, která obrazy pochroumané reality zmnožují a vnucují samozřejmě jako pravdivé. Je to vlastně dost depresivní čtení.

Naštěstí deprese je v Mapě Anny vykoupena mimoliterární hodnotou, jak naznačeno. Šindelka je silný po estetické i dokumentární stránce. Provokuje, zneklidňuje, ukazuje, jak nekonečná propast se může někdy rozevřít za jediným slovem, činem, lidským životem. A nakonec přece jen dává jistou dávku naděje, když nechává jednu ze svých postav pronést: „Občas se mi stýská po skutečnosti."


Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
5.1.2015 - Týdeník Rozhlas, str. 18 - Kultura