Čtenářské recenze

Stephen King - Řbitov zviřátek

Redakce (15.11.2011)

Řbitov zvířátek byl první knihou Stephena Kinga, která se mi dostala do ruky a to poté, co jsem viděla filmovou verzi tohoto příběhu. Můžu s naprosto klidným svědomím říct, že kniha je mnohem lepší, než film.

V úvodu knihy se seznámíme s rodinou mladého lékaře Luise Creeda, ve chvíli, kdy se stěhuje do nového domu v místě, kde Luis nastupuje jako lékař na místní univerzitě. King má úžasnou schopnost vnést do zdánlivě běžných situací  skrytou temnou stránku, atmosféru neodvratně se blížící zkázy. Prvním náznakem v tomto zpočátku všedně vypadajícím příběhu je mrazivý pocit, který jako blesk projede Luisem na schodišti – zdánlivě bez příčiny a bez souvislostí.

I když jsem díky filmu věděla, jak se bude dál příběh odvíjet, nijak to neubralo knize na přitažlivosti, do filmu nelze dokonale přenést  autorovy myšlenky a popisy vnitřních pochodů mysli všech zúčastněných.

Autor hned do jedné z prvních kapitol zařadil velmi syrový popis nehody, která se udála v univerzitním areálu a je příčinou smrti jednoho ze studentů – Viktora Pascowa. Luis je z chlapcova úmrtí zdrcen, nebylo možné, aby ho zachránil a navíc mu těžce zraněný mladík řekne větu, jejíž význam doktor nezná, ještě podivnější je, že chlapec má masivní poranění mozku a je naprosto vyloučeno, aby byl v tomto stavu schopen komunikovat.

V těsném sousedství domu Creedových – naproti přes silnici žije dvojice starých manželů – Jud a Norma Crandalovi, postupně se obě rodiny stanou přáteli a Jud jednou zavede Creedovy na lesní hřbitov, který vybudovaly děti pro své zvířecí mazlíčky, kteří zahynuli právě na oné silnici, vedle níž stojí domy obou rodin. Za zvířecím hřbitovem je ještě jeden hřbitov – staré pohřebiště mikmackých indiánů, jehož zlou moc pocítí velice citelně všichni hlavní protagonisté.

Celá kniha pojednává  vlastně o neschopnosti smířit se se smrtí a zároveň je varováním před porušením zákonů smrti a jejích práv. Protože kdo je jednou mrtev, nemůže se vrátit do života, a pokud se vrátí, vrací se s ním jen děs a hrůza. Jde o velice ponurý příběh, nedoporučuji číst ho o samotě v noci, zvláště pokud máte slabší nervovou soustavu.

Každá z postav si nese svůj kříž, největší z nich má na svých bedrech Luis. Nechci prozrazovat víc o ději, abych případné čtenáře nepřipravila o napětí, jen jedno si ještě neodpustím – smrt se skutečně prolíná celou knihou a pokud budete o knize přemýšlet (což zaručeně budete), dojdete nakonec k tomu, že smrt nemusí být nakonec to nejhorší, co vás může potkat…..


Autorkou recenze je Iveta Filanderová