Čtenářské recenze

Rudý vlk

Redakce (07.01.2015)
Rudý vlk Rudý vlk

Jestli jste ještě nečetli žádnou knihu od Lizy Marklundové, měli byste to rychle napravit. Třeba Rudým vlkem.

Já četla všechny knihy, které od „Královny severské krimi“ v češtině vyšly, takže už znám postavy, které se v nich objevují, ale celá série s Annikou Bengtzonovou je velice volná. Podle Wikipedie je autorka dokonce psala a vydávala v pořadí, které není chronologické, takže například v jedné knize je Annika známá reportérka, která musí kromě práce řešit i rodinné problémy, v další začínající novinářka bez dětí. Ale ono to vlastně ani není podstatné – každá kniha čtenáře samozřejmě seznámí se „současnou“ situací.

Nejpodstatnější je zápletka. Všechny knihy Lizy Marklundové mají výbornou zápletku. Rudý vlk, nejnovější kniha Lizy Marklundové, vypráví o tom, jak může čtyřicet let stará tragédie ovlivnit život v současnosti.

Annika Bengtzonová totiž opouští Stockholm a vydává se daleko na studený sever, do malého městečka Luleå, kde se nachází vojenský prostor, v němž na konci 60. let při teroristickém útoku zemřel švédský voják. Jeden reportér tamního deníku se ocitne na stopě, která by mohla snad konečně prozradit, kdo zločin tehdy spáchal (Rusové? Švédští extrémisté?).

Když si s ním ale Annika chce o jeho odhalení promluvit, novinář je nalezen mrtvý. Každý čtenář thrillerů asi tuší, že to není jen tak. Že tady něco nehraje. Zkušená reportérka Annika má stejný názor a opatrně začne zjišťovat, jestli vrah místního novináře není nějak spojen s teroristickým útokem z dob studené války.

Je to opět strhující čtení, které mi nedalo spát. Celou dobu jsem jenom zírala, když Annika odhalovala další a další díly skládačky.

Liza Marklundová své romány založila na vlastních zkušenostech. Jakožto dlouholetá švédská reportérka věrně popisuje novinářskou práci, každodenní chod redakce i jednání v krizových situacích. A já si při čtení vždycky říkám, jestli bych se dokázala zachovat jako Annika. Třeba když si tahle tvrdohlavá blonďatá novinářka dokáže ostrými lokty zajistit přístup k exkluzivním informacím. Někdy je zkrátka prostě potřeba neposlechnout a nevzdat to.

Jeden z důvodů, proč jsem si knihy Lizy Marklundové tak rychle oblíbila, je právě sympatická hlavní hrdinka. Nemám sice tak vzrušující práci jako Annika, i tak jsem se z jejího jednání ale naučila spoustu věcí, které mohu využít ve svém životě. Koneckonců, taky musím zvládat práci i rodinu. Obě jsme zkrátka ženy ve 21. století…

Autorka recenze: Eva Hájková

* * * * *