Čtenářské recenze

Rozdílné ženy, stejná příčina

Redakce (12.08.2013)
Rozdílné ženy, stejná příčina Rozdílné ženy, stejná příčina

Vždycky jsem si myslel, že Joy Fieldingová píše především a jen pro ženy. Nakonec ale zjišťuji, že mýlit se je lidské, protože její psychothrillery jsou dokonce i pro muže. Ačkoliv v každém díle najdeme jako hlavní hrdinku ženu. Ale to tomu vůbec nevadí. Svoji atmosféru to opravdu neztrácí. Proto děkuji nakladatelství Knižní klub, že mi změnila pohled na tuto Kanaďanku. Ať žije a kvete krimi od žen!

Víkendový pobyt v hotelu U Potoka stínů. No nezní to lákavě? Co když k tomu ještě přidáte místí nevyřešené případy vražd starých manželů? Už je to lepší? 

Není nad to, když na společný pobyt vyrazí matka s dcerou a s courou (pozn. aut. – Tak ji matka opravdu nazývá v díle), tedy milenkou skoro bývalého manžela. A to všechno mohlo být úplně jinak! Jenže Evan, manžel Val, se opět zpozdil a ona se jen nabídla vypomoct. 

Už takhle Val trápí nejen matka alkoholička, která se dodnes nevyrovnala se smrtí manžela, ale i pubertální dcera Brianne, která zažívá bujaré chvilky v intimních partiích, a které nedokáže vůbec porozumět. Do toho rozvod s jejím manželem Evanem, který si našel, vždy krásně vypadající, Jennifer. Musela by se z toho zbláznit, místo toho si s nimi vyjede na víkend do divočiny.

Vše ještě vygraduje natolik, že je dcera načapána s přítelem v choulostivé situaci, dojde ke zmizení jednoho člena hotelu a Evan se opět neobjeví. Vše přitvrzuje a do popředí se objevují mladí kati, kteří si vybírají novou oběť. Kdo to bude tentokrát? Stane se jí Val, Jennifer, nebo Brianne?

*

Ta holka okamžitě vypadne z našeho domu!
„Bylo to hrozný. Že prý tomu chudákovi doslova uřízli hlavu. Tu máte, chcete si o tom přečíst?“ Zvedla ze země plátěnou kabelu, zalovila v ní a vytáhla úhledně složené noviny. Opatrně je rozložila a podala Ellen.
Ellen pohlédla na senzacechtivý titulek STAŘÍ MANŽELÉ ZAVRAŽDĚNI NA SAMOTĚ VE SRUBU a doprovodnou zrnitou černobílou fotografii dvou vaků na mrtvoly spočívajících na nosítkách obklopených pochmurně se tvářícími policisty. „Proč něco takového s sebou vůbec nosíš?“ zeptala se.
Nikki pokrčila rameny. „Co je s tím sendvičem, Stuarte? Nechceš pomoct?“ vstala z pohovky a šla ke Stuartovi.
Co má tohle znamenat? nechápala Ellen a snažila se nepanikařit. „Myslím, že zavoláme tvým rodičům,“ slyšela samu sebe říkat a skoro nevnímala napětí se svém hlase.
„To těžko. V mobilu nemám signál a vám nejde telefon.“
Chvilku bylo ticho.
Jak víš, že nejde telefon?“ vyhrkla Ellen.
Nikki se vlídně usmála. „No protože můj kluk přestřihl vedení.“ Pak energicky zamířila ke dveřím a otevřela je.
Stál v nich mladík. Jako na zavolanou oblohu rozčísl blesk a ozářil chlad v jeho očích, krutý úšklebek a blyštivou čepel mačety v jeho ruce.
„Ahoj, lásko,“ zahihňala se Nikki, když mladík vpadl do domu.

*


Není to typický thriller, jak jsem byl doposud zvyklý od jiných autorů. Hlavní tu není vražda, úmrtí, které tu nedostává tolik prostoru, ale jsou to především vztahy hlavním hrdinů mezi sebou. Jejich problémy, nesplněné sny a dospívání nejen po fyzické stránce. To a mnohem více nabízí díla od Joy Fieldingové.

Autor recenze: Josef Němec