Recenze

Recenze - Peter Tieryas: Spojené státy japonské

Aleš Procházka (19.02.2018)
Spojené státy japonské Spojené státy japonské

Fašisté vyhráli druhou světovou válku, Němci obsadili Evropu a Japonsko si za použití jaderných zbraní podrobilo Spojené státy (a také půlku Asie, ale ta nikoho nezajímá). Je čtyřicet let po válce. Američané přijali japonská jména a víru ve zbožštělého císaře, americkými městy se plíží agenti tajné policie Tokkó, hranice střeží obří roboti a napříč císařstvím vládne všeobecný blahobyt – a politické dusno. Vítejte ve Spojených státech japonských.

Napínavý thriller z alternativních dějin u nás za výhodnou cenu najdete tady: https://www.bux.cz/fantasy/spojene-staty-japonske

Kapitán japonské armády Ben Išimura je flákač, který se štítí práce a nejvíce ho na světě zajímá hazard, počítačové hry, milostné avantýry, dobré jídlo a nějaký ten pohárek saké. Nebál bych se dokonce tvrdit, že pasivním přístupem, odporem k násilí a na odiv vystavovanou neschopností připomíná japonskou verzi Švejka… Bohužel si na švejkování nevybral úplně nejlepší dobu a režim, Spojené státy japonské v osmdesátých letech dvacátého století nejsou zemí pro lidi se slabou vůlí, nervy a žaludkem.

Oproti tomu major tajné policie Tokkó, důstojnice jménem Akiko Cukinová, by se zhlédla v inspektoru Javertovi z Bídníků. Tvrdou, nemilosrdnou policistku a pohodářského lempla (ač spadá zařazením pod armádu, ve skutečnosti je Ben spíše ajťák a cenzor online komunikace) svede dohromady případ nelegálně šířené videohry. Za propagandistickou hrou nazvanou prostě USA stojí poslední zbytky amerického odporu proti japonským autoritám, nacionalistická teroristická skupina přezdívaná Washingtoni. Ti mají také na svědomí poslední vlnu občanských nepokojů a ozbrojených útoků na japonské ozbrojené složky. Pokud se podaří vysledovat původ hry, najde policie i Washingtony… I když Cukinová Benem pro jeho lenost a defétismus pohrdá, nemůže mu upřít značné zkušenosti s řešením kybernetické kriminality a po prvním společném setkání (které skončí smrtí Benovy známé) si vyžádá jeho odbornou expertízu při řešení případu Washingtonů.

Případ to je zapeklitý a hodně drsný – zatímco brutalitou zobrazovaných výjevů si kniha nijak nezadá se severskými detektivkami, počty mrtvých jdou především v Benových vzpomínkách na začátek vojenské kariéry do desetitisíců. Všudypřítomné krveprolévání ale jen zřídka působí samoúčelně a prvoplánově. Kromě níže zmíněného Muže z vysokého zámku míchá román dohromady amalgám dalších vlivů – tu něco z hackerského thrilleru, jinde válečný román, akční sci-fi, nebo cyberpunkovou dystopii. Všechno dohromady ale (možná snad kromě toho cyberpunku) působí překvapivě vyváženě.

Z každé věty Spojených států japonských je znát silná inspirace slavným románem Muž z vysokého zámku. Autor, Američan s jihokorejskými kořeny jménem Peter Tieryas, se ovšem obdivem ke klasickému dílu alternativní historie nijak netají a na rovinu ji přiznává. Na příbuznost obou titulů ostatně odkazují i podobně zpracované obálky českých vydání. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že si Spojené státy japonské své místo vedle Muže z vysokého zámku zaslouží.

Japonský totalitární režim připomíná kombinaci románů 1984 a Konec civilizace, navíc tu český čtenář najde nejednu paralelu s naší vlastní historií. Dokud občan nevede politické řeči, nemusí se mu vést úplně zle. Kriminalita je relativně nízká, životní úroveň stoupá, možností vyžití je spousta a zdravotnictví a technologie je v roce 1988 na vyšší úrovni, než máme v naší realitě roku 2018 (především díky lékařským experimentům hrůzného rozsahu, prováděných na válečných zajatcích). Cenzura a kontrola komunikace je sice všudypřítomná, ale režim našel určitou rovnováhu mezi cukrem a bičem.

Zatímco popsané politické klima je snadno uvěřitelné a autorova znalost japonských reálií a kultury obdivuhodná, mně osobně příliš nesedělo široké užití kybernetických implantátů. Jak už to s podobnými udělátky často bývá, plní funkci deus ex machina a příjemně militaristickou zupáckou atmosféru podle mého názoru drobí. Jinak je ovšem kniha skvělá, plyne velmi rychle, na čemž má zásluhu také mistrovský překlad Roberta Tschorna. Postrádal jsem pouze nějaký rozsáhlejší poznámkový aparát – hodil by se zvláště u japonských frází, které postavy občas jakoby mimoděk prohodí. Autor je používal většinou pro ustálená slovní spojení, která se obtížně překládají, a je škoda, že jsou o ně čeští čtenáři ochuzení. (Jeden příklad za všechny – poté, co sympaticky drzá pilotka kráčejícího robota neuposlechne rozkazy a zachrání tak několik tisíc životů, prohlásí „šikata ga nai“ – tato fatalistická průpovídka znamená něco jako „v dané situaci se nedalo dělat nic jiného a počítám s tím, že za to ponesu následky“, česky možná „padni komu padni“.)

Spojené státy japonské jsou dost šílená jízda, která ale dbá na vnitřní konzistenci a neporušuje pravidla vlastního světa. Výborně vykreslené jsou i postavy, s Benem a Akiko jsem se loučil jen s těžkým srdcem (hlavně Akiko prošla zajímavým psychologickým vývojem). Pokud si odmyslím trochu amerického patosu a sem tam mírně přestřelené akční scény, musím říci, že jsem se bavil královsky a rád bych se dočkal dalších knih z tohoto světa.