Recenze

Recenze - Kerry Lonsdaleová: Všechno, co máme

Aleš Procházka (05.02.2018)
Všechno, co máme Všechno, co máme

Aimee se toho dne původně měla vdávat za muže svých snů. Místo toho mu jde na pohřeb. Ale co kdyby se ukázalo, že její snoubenec není tak docela mrtvý?

Psychologické drama Všechno, co máme u nás najdete za výhodnou cenu zde: https://www.bux.cz/spolecenske-romany/vse-co-mame

Po obřadu Aimee kontaktuje žena, která tvrdí, že její James ve skutečnosti nezahynul na služební cestě. Místo toho má žít inkognito kdesi v Mexiku. Aimee jí příliš sluchu popřát nechce, ale jak měsíce plynou, postupně přibývá čím dál přesvědčivějších důkazů, že neznámá žena (mimochodem – esoterička a spiritistické médium) mluví pravdu…

Mladá žena se zrovna začala se ztrátou smiřovat, s pomocí od vlastní rodiny a přátel (a také finanční injekce od Jamesova staršího bratra Thomase) si otevřela úspěšné bistro, kde se věnuje své oblíbené kratochvíli - pečení. Navíc se okolo bistra začíná ochomýtat nebezpečně přitažlivý a odhodlaný fotograf Ian. Pochyby v ní ale stále hlodají a tak se po více než roce od Jamesova pohřbu přece jen vydává do Mexika.

Co tam nakonec najde a jak dopadne, už neprozradím – beztak se mi podařilo ze zápletky vyzvonit až až. Pokud bych měl debut Kerry Lonsdaleové žánrově zařadit, asi bych se přikláněl k psychologickému thrilleru, nebo ještě spíše k rodinnému dramatu. Srovnání s tituly současné vlny psychologických thrillerů od ženských autorek (Flynn, Hawkins, Lapena…) se kniha vyhnout nemůže, zvláště proto, že využívá i podobná témata a postavy. Naděje na ozvláštnění jsem upíral k Mexiku, do kterého zavítáme v poslední třetině knihy, ale exotické zasazení románu funguje spíše jako atraktivní kulisy než jako funkční mechanismus.

V porovnání s ostatními jmenovanými autorkami se Lonsdaleová méně vyžívá v popisech násilných scén (a vlastně užití násilí jako takového), tato kniha je opravdu spíše psychologické drama. Pokud hledáte napětí a nečekané zvraty, kromě výborného (a, pokud mám být upřímný, nečekaně silného) konce se žádných nedočkáte. Na druhou stranu musím říci, že postavy (především Aimee) mají překvapivou hloubku a plasticitu, trochu pokulhává pouze jedna konkrétní v Mexiku. Mexiko tu vůbec působí jako scéna z telenovely, samé svatby, porody, nešťastná úmrtí… Zamrzí to o to více, že autorka tam kvůli knize očividně vážila cestu. Příběh samotný není špatný, ale plyne zoufale pomalu a rozjíždí se až ke konci. Ozvláštňují ho Aimeeiny vzpomínky na počátky vztahu s Jamesem a styky s jeho rodinou, která tvořila jakousi koloniální aristokracii se vším, co k tomu patří. Povedená rodinka, která se navzájem podráží, shazuje a ostošest intrikuje, mi mírně připomněla Dallas.

Všechno, co máme, je prvním dílem série – a zdá se, že dosud se v podstatě jen rozdaly karty. Zajímá mě, jak bude začínající autorka s postavami dále pracovat (nejvíce se těším asi na vylomeniny, které bude provozovat místní verze Džejára) a musím říci, že silný závěr knihy pro mě vylepšil celkový dojem. Kdybych měl ale hodnotit knihu samostatně, musel bych se přiklonit k ryzímu průměru. Velmi dobře čitelné, ale nic nového pod sluncem a přetrvávající dojem ve vás titul nezanechá.