Recenze

Recenze: Jeff Lemire - Černá palice

Aleš Procházka (24.08.2018)
Černá palice Černá palice

Co dostanete, když smícháte Strážce od Alana Moorea se sacharínově sladkým seriálem Krok za krokem, a okořeníte špetkou z Kingovy klasiky Pod kupolí? Černá palice je nahořklý komiks o „rodince“ superhrdinů v nedobrovolné výslužbě, kterou užírá nuda a ponorková nemoc… a brzy bude hůř.

Výborně zvládnutou dekonstrukci komiksového mainstreamu u nás za výhodnou cenu najdete zde: https://www.bux.cz/comics-2/cerna-palice-1-tajemstvi-pocatku

Ze Strážců si sice Temná palice půjčuje asi nejvíc, místo okázale globálního konfliktu ale sází na komorní drama. Nesourodá partička zestárlých superhrdinů totiž strávila posledních deset let uvězněná pospolu, což napjatým vztahům nijak nepřidá. Tehdy se tým utkal s dosud největší hrozbou, kterou náš svět poznal, entitou přezdívanou prostě Antibůh. Možná se jim ho tehdy podařilo porazit. Možná ne – to se protagonisté pravděpodobně nikdy nedozví. Každopádně od osudného souboje trčí v ospalé vesničce na americkém venkově, a bůhvíproč ji nikdo z nich nemůže opustit. Na rozdíl od všech dalších obyvatel, kteří se po světě pohybují volně.

První kniha série je spíš rozjížděcí a představovací. Postavy jsou sice původní, ale zběhlejší komiksožrouti nebudou mít problém jejich předlohy identifikovat. Neoficiální šéf týmu Valda Darda (občanským jménem Valdemar Dardowski) sdílí osud i „schopnosti“ s Kapitánem Amerikou, roztomilá Zlatuška je takový Kapitán Marvel naruby (respektive Mary Marvel, ale tu u nás nezná už vůbec nikdo), marťan Barbufoun (láskyplně přezdívaný „Barbie“) jako by z oka vypadl Martian Manhunterovi, mimózní Plukovník Bizár zase evokuje smutnější a střelenější verzi Doktora Strange a titulní Černá palice (který se v knize jen mihne a pravděpodobně je již na pravdě boží) zatím působí jako politicky korektní Thor. Na pochybách jsem zůstal jen u madam Vážky (přece jen, zasmušile cool antihrdinek, které praktikují černou magii, jsou přehršle – a všechny kopou spíš druhou ligu) a neurotické robotické slečny Robotely. Vtipné jsou i medailonky superzloduchů, ze kterých dýchá atmosféra starých brakových časů...

Zatímco epizody, ve kterých jednotliví hrdinové odhalují, jak přišli ke svým schopnostem, jsou podané zlehka, s telegrafní zkratkou a s retro patosem typickým pro staré komiksy zlaté a stříbrné éry, síla série tkví ve slibně nahozeném příběhu ze současnosti. Na rozdíl od Strážců (bohužel, pokud jste je četli, nelze nesrovnávat na každém kroku) z Černé palice neprýští beznaděj, deprese a odosobněný chlad – postavy jsou opravdu sympatické a každá by levou zadní utáhla vlastní sérii. Hrdinům budete tajně držet palce především, když řeší osobní trable. Valdu dohání věk a osamělost, Barbufoun zápolí s krizí identity a menšinovou sexuální orientací, Plukovník Bizár si zuby nehty pokouší udržet poslední zbytky příčetnosti a Robotela je posedlá myšlenkou na útěk. Nejrozkošnější je ovšem Zlatuška. Pokud neznáte Kapitána Marvela, vězte, že jde o malého kluka, který se po vyslovení magické formule „Shazam!“ změní v superhrdinu. U Zlatušky to bývalo naopak, po vyslovení kouzelného slova se vracela do věku, kdy schopnosti obdržela – tj. do těla devítileté dívky. Po bitvě s Antibohem ale Zlatuška, toho času paní v nejlepších letech, v téhle podobě uvízla natrvalo. Pozorovat školou povinnou dívčinu, jak si připaluje jednu cigaretu od druhé, před vyučováním si vylepšuje náladu ginem a mluví jako dlaždič s Tourrettovým syndromem, je prostě neodolatelné.

Výtvarná stránka komiksu zaujme v temnějších, divnějších a hororově laděných momentech (však má kreslíř bohaté zkušenosti ze série Lucifer); jindy připomínají úšklebky postav spíše drsně civilní kresbu Eduarda Rissa v sérii 100 nábojů. Překlad, především vlastních jmen, může působit poněkud rušivě – pokud si ale dohledáte původní jména postav, je třeba přiznat, že je vcelku přesný a o moc lépe se s nimi zacházet nedalo (Valda Darda byl v originále Abraham Slam, což vyjde tak nastejno, ale třeba Robotela podle mě zní podstatně lépe než původní Talky Walky). Hlavní vadou na kráse komiksu je fakt, že první kniha je vyloženě jen představovačka a vlastně se zde děj nijak zvlášť neposunuje dopředu.

Mě osobně si Černá palice pořádně zaháčkovala. Jsem opravdu zvědavý, jakým směrem se příběh bude rozvíjet, jen je škoda, že jsme se toho v prvním díle nedozvěděli více.