Recenze

Recenze: František Niedl - Inspektor Prevít

Aleš Procházka (30.10.2018)
Inspektor Prevít Inspektor Prevít

Ani ryba, ani rak. Inspektor Timothy Prévit je samorostlý detektiv staronové školy, který tak nějak přečnívá na všechny strany – a úplně nezapadá nikam.

Kdyby nebylo těch iPhonů a Glocků a podobných moderních rekvizit, kterými se místní policie ohání, mohl se těžký týden inspektora Prévita klidně odehrávat v nelítostných sedmdesátých letech. Detektiv Prévit, neoblíbený doma i v práci (odtud pochází nelichotivý přídomek Prevít), si tu vyřizuje účty s newyorskou galerkou, zkouší zachránit skomírající manželství a navíc musí odolat vábení nezbytné femme fatale. Připadá vám to jako slátanina všeho možného? Netušíte, jak blízko jste pravdě.

Optimista by řekl, že Niedlův Inspektor Prevít skládá hold celému detektivnímu žánru; pesimista by opáčil, že ho bezostyšně vykrádá. A co víc, ještě si z něj tropí šašky. Pokud máte nějaké ty detektivky načtené a nakoukané, sem tam kousek určitě poznáte; tady vyčuhuje Marlowe, jinde Kriminálka New York, onde třeba Midsommer a zase jinde straší Columbo. Zase je ale třeba říci, že inspirace klasiky je zde přiznaná a překvapivě to celé funguje docela dobře, pokud pomineme zvláštní bezčasí, ve kterém se kniha odehrává.

Niedlův New York více připomíná špinavou, drsnou a nebezpečnou metropoli druhé poloviny dvacátého století než decentně naleštěnou současnost, která má namířeno k moderní utopii. (Pokud jste v posledních letech navštívili Velké jablko, určitě nám dáte za pravdu – v Central Parku převládají joggeři nad bezdomovci, stísněné indické večerky nahradily elegantní „Žabky“ řetězce Duane Reed, tlusté požírače hamburgerů vytlačili bledí vousatí hipsteři na bezlepkové raw veganské dietě a jestli si chcete prohlédnout nějaké ty nefalšované kriminální živly, musíte mimo Manhattan, nejlépe do Bronxu. Nějaké věci se přece jen nemění.)

Zasazení do let minulých by knize pomohlo a evidentně si to uvědomuje i autor, když hlavního hrdinu hned z kraje příběhu připraví o mobilní telefon (tím by se totiž dalo vyřešit tak 90% zápletek všech detektivek v dějinách). Osudové ženy na večírcích lepší společnosti také působí trochu nepatřičně, ostatně stejně jako ty večírky. Irsko-americká mafie operující v docích patří do dvacátých let, a excentrický bohatý strýček už je potom rekvizita spíše z předminulého století než z toho minulého.

S trochou nadhledu je ovšem třeba říci, že knížka je opravdu dobrá oddechovka. Neurotický inspektor Prévit (mj. také vlastník vysokoškolského diplomu z psychologie) připomíná místo policisty spíše jednu z postav, které si pro sebe s oblibou píše Woody Allen – a možná ještě blíže má k frustrovanému středoškolskému učiteli Henrymu Wiltovi z knih Toma Sharpea. V průběhu jediného týdne prochází Prévit šíleným množstvím zvratů, které pořádně rozvíří stojaté vody jeho neuspokojivého života, a záhy se přistihnete, že neurvalému outsiderovi držíte palce.

Když odhlédnete od obligátních sexistických průpovídek, které si Niedl nejspíš nikdy neodpustí (na ně by totiž ve Státech milý Timothy velmi brzo dojel), je Inspektor Prevít docela vtipná detektivní taškařice se sympatickým lůzrem v hlavní roli. Náročného čtenáře kniha asi neuspokojí, ale to lze říci o většině Niedlovy tvorby. Jestli hledáte detektivku na dlouhé podzimní večery u lampy, Inspektor Prevít vás nezklame.