Recenze

Recenze - Ester Geislerová a Josefina Bakošová: Terapie sdílením

Aleš Procházka (01.05.2018)
Terapie sdílením Terapie sdílením

Online projekt Ester Geislerové a Josefiny Bakošové se dočkal knižního vydání! Nejen to - knižní verze "rozchodových vět" překonala všechna očekávání a celý náklad byl rozebrán během jediného dne. To jsme nemohli nechat bez povšimnutí a knize jsme se podívali na zoubek...

Sbírku rozchodových vět u nás za akční cenu najdete zde: https://www.bux.cz/humor-satira/terapie-sdilenim

Terapie sdílením začala jako unikátní projekt na Instagramu. Na počátku byl jeden necitlivý facebookový status, který postnul bývalý přítel společné kamarádky Ester Geislerové a Josefiny Bakošové. Ester s Josefinou ho zveřejnily na svém společném instagramovém účtu, kde u sledujících vyvolal nebývalý ohlas a vlnu sympatie. Aniž by to v tu chvíli tušily, právě pokládaly základy aktivní komunity dívek a žen, se kterými se partneři rozešli podobně hrubým a neosobním způsobem.

Původně zamýšlená "zeď hanby", kam mohou zhrzené přítelkyně a manželky posílat vypečené střípky z elektronické komunikace, se stala místem sdílení a hojení (v duchu motta, že občas už nezbývá než se smát). Funkci má i preventivní, nyní si musí každý esemeskově se rozcházející přítel před odesláním pořádně rozmyslet, zda chce svůj výtvor spatřit na frekventované sociální platformě. Instagramový kanál má v tuto chvíli přes sto tisíc sledujících a dá se čekat, že vydaná kniha mu na popularitě jen přidá. A jak tedy kniha vlastně vypadá?

Pokud mi odpustíte anglismus, navíc slangový - vystajlovaně. Krásná obálka, netradiční formát, graficky jde o precizní práci. Samotný obsah tvoří opravdu jen ždibečky z partnerské komunikace - obvykle z komunikace poslední, čili věty, kterými se s nešťastnicemi přítel rozešel. Upřímně, ono se přes textovku nijak ideálně rozejít prostě nedá a výsledkem zákonitě musí být paskvil. Na větičkách pobaví především kouzlo nechtěného. Humpolácké, neobratné formulace, všední výrazivo v nevšední situaci, pologramotné cancy, tupý vztek nebo alkoholem posilněné emocionální výlevy spolehlivě rozesmějí (a místy i zamrazí). Některé doslova malují, jak asi mohl nepovedený vztah vypadat, u jiných je autenticita přinejmenším pochybná - ale tomu se při sbírání materiálu na internetu asi nelze vyhnout. Přikládám několik ukázek jako ochutnávku:

"Chtěl jsem to udělat jednoduše a ty do toho taháš emoce."

"Taky jsi cejtila tu energii mezi náma? Tak ta už tam není."

"Jsem příliš slabý na naši lásku."

"Zbytu ne odejdu !!!!!!"

"promiň, ale ta tvoje kamarádka má víc liků na instagramu"

Textovky doplňují krátké úryvky z osobní korespondence Ester Geislerové a fotky, které působí jako mix starých dovolenkových momentek a obsahu instagramových feedů. S textem nijak nesouvisí a jsou spíš na ozdobu; musím podotknout, že z celé knihy sálá silný hipsterský feel. Přišlo mi trochu líto, že autorky citáty nechaly mluvit za sebe a nijak je neopepřily vlastními komentáři. Kniha je sice docela tlustá (přes 300 stran), ale na většině stránek najdete maximálně jednu, dvě holé věty. Čte se to jako diskuzní fórum - rychle a bez záseků. Nejvíce textu se paradoxně nachází ve dvou krátkých předmluvách od obou autorek a eseji od mediálního teoretika Tomáše Dvořáka. Dovedu si představit, že kniha může být skvělý dárek nebo pomůcka na rozjetí večírku; kdybyste se ovšem chtěli zabrat do čtení, počítejte s tím, že máte tak za odpoledne hotovo. 

Zajímavá se mi zdála teorie, opatrně nadhozená v doslovu knihy. Tomáš Dvořák se zde zamýšlí, proč bývají autory podobně legračních esemesek převážně muži, a dochází k závěru, že od mužů se očekává, že budou při rozcházení chápaví a citliví. Což jsou vlastnosti, které jsou mnoha lidem naprosto cizí i v osobní komunikaci (navíc se od mužů jindy příliš nevyžadují) a v psaném sdělení, navíc omezeném počtem znaků, se mohou projevit jen stěží. Oproti tomu u žen se (zdůrazňuji - podle zmíněného doslovu) očekává, že při rozchodu partnerovi vystaví a srovnají nelichotivý účet, leckdy i velmi rázně. A to se, přece jen, lépe dělá osobně...