Recenze

Recenze: Caleb Carr - Psychiatr

Aleš Procházka (05.10.2017)
Psychiatr Psychiatr

Devatenácté století má na kahánku, průmyslová revoluce vrcholí a zdá se, že do Spojených států dorazil nejnovější z nevítaných dovozních artiklů z Evropy. Amerika právě získala svého prvního sériového vraha.

Historický krimi thriller Psychiatr najdete za výhodnou cenu tady: https://www.bux.cz/historicke-romany/psychiatr-4

Ne že by se snad v New Yorku, léta páně 1896, nevraždilo, to se rozhodně říci nedá. Ale obvykle mají pachatelé pro zabíjení jakýs takýs důvod, zatímco nově vyvstanuvší postrach vraždí spíše pro radost a ze sportu. Úmyslně navíc cílí na nejzranitelnější vrstvu společnosti, mladistvé homosexuální prostituty, které nikdo nebude postrádat a mají už za statutu quo poměrně vysokou úmrtnost. (Autor se při popisech brutálních vražd a zohavování těl nebohých chlapců očividně inspiroval skutečným sériovým vrahem, který ovšem ve Státech operoval o několik desítek let později; pokud na to máte náturu, doporučím dohledat jméno Albert Fish.)

Newyorský policejní komisař (budoucí americký prezident Theodore Roosevelt) si na podobné novoty nepotrpí a rozhodne se, že neobvyklý zločinec si zaslouží neobvyklý přístup. Dává proto dohromady speciální tajný vyšetřovací tým – sourozeneckou dvojici židovských detektivů doplňuje sekretářka z policejního ředitelství, novinář z New York Times (ten příběh vypráví, ale je asi nejméně výraznou postavou knihy) a vede ho podivínský psychiatr, Laszlo Kreizler. Hon na vraha, který své oběti nejspíš ani nezná a nemá na ně žádné vazby, může začít…

Pokud vám už podle prvního nastínění Psychiatr zatím připomíná český Mlýn na mumie, nejste sami. Autor sdílí s Petrem Stančíkem i zálibu v zabředávání do dějin všedního dne, včetně barvitých popisů místních chudinských čtvrtí, starosvětských irských gaunerů, architektury a gastronomie. Ze srovnání s českou publikací by Psychiatr vyšel porůznu; zatímco aspekty historické kriminalistiky rozebírá do větší hloubky než Mlýn na mumie (navíc, na rozdíl od Stančíka, Caleb Carr fabuluje jen málo) a ve studiu pramenů si mohou oba autoři víceméně podat ruce, literárně je na tom lépe česká kniha. Na druhou stranu je Psychiatr zase o něco kompaktnější, na čemž má podíl podstatně kratší doba vznikání.

Když jsem knihu četl, říkal jsem si, že je osvěžující natrefit na staromódní thriller ve stylu krvavého románu, kde jedna vražda stíhá druhou a denní realita devatenáctého století je dickensovsky upatlaná. Dnes jsou v módě spíše komplikované psychothrillery, kde sice všichni bydlí v moderních loftech, ale nikdo na tom finančně není tak dobře jak tvrdí, všichni čtyři protagonisté spolu na střídačku tajně spí a nakonec jeden z nich někoho mimo scénu zabije. (Skoro bych zapomněl – aspoň jedna postava by také měla mít výpadky paměti, přes to nejede vlak. Doslova.) Při dohledávání údajů o knize jsem zjistil, že anglicky vyšla už roku 1993, což může vysvětlovat, proč se to celé čte jako Mlčení jehňátek. Ale upřímně, není to vůbec na škodu, jeden pořádně drsný chlapský thriller určitě nemůže v současné záplavě Dívek v něčem vadit.  

Zatímco zpracování dobového marasmu musím vyzdvihnout, trochu mě na knize iritovaly delší pasáže, kde se nic nedělo. Stejně jako při skutečném vyšetřování vraždy tu dochází k delším prostojům, kterými však trpí čtivost románu. Můžete si ale být jisti, že trpělivost Psychiatr záhy odmění nějakou tou vraždičkou nebo exkurzí do doupat newyorské galerky. 

Psychiatra lze ve svém odvětví pokládat za mírný nadprůměr, rozhodně neurazí a v některých pasážích je vynikající. Jako atmosférická oddechovka na sychravé večery, které se nám kvapem blíží, funguje výborně. Také je to po dlouhé době první kniha, která mě donutila dohledávat si některé z méně uvěřitelných skutečností (a autora se mi na švestkách načapat nepodařilo, kromě fiktivního sériového vraha je kniha překvapivě historicky přesná).