Recenze

Recenze: C. J. Tudor - Kříďák

Aleš Procházka (05.11.2018)
Kříďák Kříďák

Křídoví panáčci spadají do stejné kategorie jako staré porcelánové panenky, klauni a lunaparky po zavíračce. Za slunného dne působí vesele a nevinně. Za špatného osvětlení, inu, to z nich chtě nechtě jde trochu strach...

Poctivý podzimní napínák Kříďák se u nás za výhodnou cenu prodává zde: https://www.mall.cz/knihy-dobrodruzne-thrillery/tudor-c-j-kk-100002667933

Pokud máte na čtení recenzí málo času a chcete se jen dozvědět, jestli se vám kniha bude líbit, nabízíme vám shrnutí ve dvou slovech. Stephen King. Pokud máte rádi Kingovy starší knihy a povídky, garantujeme, že Kříďáka si užijete. Nejspíš by se tu dalo najít i více odkazů, ale nejvíc si Kříďák bere ze slavné povídky Tělo, ze Řbitova zviřátek a z Kingova opusu magnum To, s tím, že místy probleskne třeba i Mrtvá zona. Inspirace je tu tak silná, že ji nelze nezmínit, a kdyby nebyla otevřeně přiznaná, hraničila by s plagiarismem. Neříkám ovšem, že to je špatně – King už celé roky nevyplodil podobně svěží a napínavý příběh, a díry na trhu dříve či později někdo zaplnit musel.

Dvě dějové linie od sebe dělí třicet let. Zatímco v roce 1986 je vypravěč Eddie Adams dvanáctiletý prepubertální klacek, v roce 2016 vyrostl v zanedbanou mátohu středního věku, která se užírá temnou minulostí a depresi denně léčí zázračnou medicínou od doktorů Walkera a Danielse. Zvládá k tomu i učit na místní střední škole (a upřímně, o podobně rozevláté středoškolské pedagogy nejspíš nebude nouze nikde na světě). Retro osmdesátých let je rozhodně poutavější, tady se totiž odehrává veškerá akce. V linii zasazené v současnosti se záhady z minulosti rozplétají a řeší, ale pozornější čtenář bude vždy o krok před hlavními postavami, což trochu bourá pečlivě budované napětí.

Eddie a jeho čtyři kamarádi se v roce 1986 připletli k několika nehodám (a zločinům), které otřásly ospalým fiktivním severoanglickým městečkem a jemu samotnému zanechaly celou řadu zajímavých jizev na duši. Vzpamatovává se z nich dodnes a zdá se, že úplně se nezotaví nikdy. Ve středu dění tehdy stál pan Halloran, podivný nový učitel na Eddieho základce, Eliza, dívka, které Eddie s panem Halloranem zachránili život, a reverend Martin, místní fanatický protestantský farář. A pochopitelně, také křídoví panáčci. Spousta panáčků. Eddie je s čtyřmi nerozlučnými kamarády používal jako kódový jazyk, kterému měla rozumět jen jejich parta. Bohužel se zdá, že panáčci začali tak trochu žít vlastním životem – objevují se na místech, kde by je nikdo nečekal, a obvykle nevěstí nic dobrého...

C. J. Tudor dávkuje nadpřirozenou hrůzu střídměji než Stephen King, což je u debutu vcelku rozumné tvůrčí rozhodnutí; dá se to s ní totiž velmi snadno přešvihnout. Zamrzí několik míst v dějové linii ze současnosti, ve kterých se neděje nic zajímavého a bez kterých by se dalo obejít, a naopak by se některým z hlavních postav slušelo poskytnout více prostoru. Především pan Halloran, Edova kamarádka z dětství Nicky a jeho současná spolubydlící Chloe by si zasloužili obsáhlejší role. Pokud jde o Eda samotného, nejen že není úplně sympatickou postavou, ale není ani zcela spolehlivý vypravěč – spolu s náklonností k alkoholu tím nejednou připomene Rachel z Dívky ve vlaku.

Dvaačtyřicetiletý Ed má sice mozek rozežraný sebelítostí a destiláty, přesto je ale s podivem, jak neuvěřitelně je nechápavý. Ve chvíli, kdy nám autorka představila mladou gotičku Chloe, která u Eda bydlí v podnájmu, hned jsem si řekl: aha, v tom bude nějaká zrada. A můžete vzít jed na to, že také byla. Pro atraktivní slečnu se nějaký ten podnájem vždycky splaší a jestli se rozhodne přistěhovat do zatuchlé barabizny ke starému asociálnímu kozlovi, který navíc smrdí korunou a vydatně popíjí, pravděpodobně tím něco sleduje. Nastavenou laťku se Edovi nepodaří překonat ani ve zbytku knihy a když si náhodou někdy dá dvě a dvě dohromady, obvykle mu stejně vyjde sedm.

Když se přenesete přes fakt, že Edovi regulérně straší ve věži, je Kříďák po seriálu Stranger things novou krví v hororovém žánru, který pomalu scházel na úbytě. Civilnější pojetí knize také pomáhá, protože ukočírovat nadpozemské zlo tak, aby pořád působilo důvěryhodně, vyžaduje velmi zkušeného vypravěče (a k tomu se C. J. Tudor přece jen ještě potřebuje propsat). Kříďák boduje především hutnou atmosférou, naopak trochu ztrácí na stavbě zápletky, ale dokonalým rozuzlením si mě zcela získal. Nedávno se mi do rukou dostal jiný z hitů letošního podzimu, thriller Šelma; v zásadě se dá říci, že to, co dělala Šelma špatně, zvládá Kříďák levou zadní (tj. uvěřitelnost dění a koncovka knihy), a naopak má Kříďák rezervy v tom, co na Šelmě bylo nejlepší (tj. zábavný a sympatický hlavní hrdina a spád příběhu).

Pro fanoušky hororu je Kříďák letos nejlepší volba. U debutu se dá jen těžko předvídat budoucnost autorova směřování, ale pokud C. J. Tudor nevystřílela všechnu munici hned napoprvé, určitě se vyplatí její další tvorbu sledovat.