Čtenářské recenze

Recenze – Ani pro tentokrát nemají vyhráno

Redakce (06.02.2015)

Mít své nitky osudu trochu zpřetrhány, občas silně zamotány anebo tak krátce vytvořeny, že se ani nenadějeme a zemřeme. Nikdo z nás si tohle nemůže vybrat. Je nám do vínku dáno mnohé a jen trochu snad můžeme ovlivnit to, co s tím uděláme. Jenže pak jsou tu lidé, kteří mají tu moc, dělat si s námi, co chceme.

A v takovém světě přežívá i Thomas se skupinou z Placu, odkud se vrací z velké zkoušky v Labyrintu. Snaží se užívat chvilky bezpečí a klidu. Ta je však narušena odloučením Teresy, se kterou ještě donedávna byl telepaticky spojen Thomas, a přijímáním nového člena – chlapce Arise.

Ten zažil podobné věci jako oni, jen z druhé strany imaginárního světa Labyrintu. Aris byl součástí skupiny, která nese označení B a ve které byl jediným mužským činitelem. Podařilo se jim utéct před rmuty mnohem dříve než Thomasově skupině A. Proč ale musely vzniknout takové to skupiny? A proč byli vyměněni právě tyto dva členové? Může ještě opravdu Teresa žít, když neodpovídá Thomasovi?

Bíle oděný stařec z nadace Zlosin, která chce zachránit svět, vyšle všechny do apokalyptického světa, kde sluneční erupce všechno zničila a nákaza ovlivnila většinu přeživších – raplů – kteří se postupem doby zblázní až k smrti. Dokážou obě skupiny projít vyprahlou zemí bez úhony? Dostanou se všichni na bezpečné místo? A bude to stát něčí život? Najdou lék na nemoc, kterou jsou i oni nakaženi?

*

Blesky se míhaly nebem po rozeklaných drahách, jako proudy bílého světla, mlátily do země a vyvrhovaly vzhůru obrovská množství sežehnuté hlíny. Ten drtivý zvuk byl nesnesitelný a Thomasovy uši začaly ztrácet citlivost. Děsivý hluk slábl do vzdáleného hukotu, jak přicházel o sluch.
Stále běžel, teď už skoro slepý a hluchý. Budovu téměř neviděl. Lidé padali a zaostávali. Thomas klopýtl, ale podařilo se mu udržet rovnováhu. Pomohl na nohy Newtovi a potom i Pánvičkovi. Postrčil je dopředu a sám pokračoval v běhu. Byla jen otázka času, než jedna z těch obrovských světelných dýk někoho z nich zasáhne a spálí na zčernalý škvarek.

Thomas vyjekl a začal do zjizvené, pohmožděné ruky mlátit. Jeho oči se ještě přizpůsobovaly jasu Brendiny baterky; musel přimhouřit oči, aby uviděl pevné sevření, kterým ho muž držel za košili. Rapl zatáhl a přirazil Thomasovo tělo ke stěně. Narazil obličejem do tvrdého betonu a kolem nosu mu explodovala bolest. Cítil, jak mu z něj vytéká pramínek krve.
Muž ho postrčil několik centimetrů zpátky a potom ho znovu přitáhl dopředu. Odstrčil a zase přitáhl. A ještě jednou, přičemž pokaždé Thomasovi narazil obličej o stěnu.

*

Za tři měsíce od vydání prvního dílu v češtině se do knihkupectví dostalo pokračování Labyrintu Jamese Dashnera. Mnozí z nás se na něj těšili a nemohli ani dospat. Znovu se jeho autor snaží děj nezpomalovat a dávkovat nám napětí, ve kterém žádná z postav není dlouho v bezpečí. Což se mu poměrně daří, ale kdo by čekal nějaké to rozuzlení příběhu a odpovědi na otázky, musí si počkat. Brzy nás totiž čeká třetí díl, a to doufejme, bude mít více kvalit než Spáleniště, které trochu pokulhává za Labyrintem.

Autor recenze: Josef Němec

* * * * *