Recenze

Recenze: Alejandro Jodorowsky, Milo Manara - Borgia

Aleš Procházka (09.10.2018)
Borgia Borgia

Vraždy, intriky a smilstvo - aneb renesance, jak ji neznáte! Pokud jste toto dějinné období dosud vnímali jako epochu rozvoje kultury, umění a racionality, dekadentní rodinný klan Borgiů vás vyvede z omylu...

Po krásné, bibliofilské edici knihy se už v roce 2013 jen zaprášilo a pět let po vydání se shání obtížně. Když se mi nedávno podařilo v jednom knihkupectví najít mírně bouchnutý paperback, neváhal jsem a skočil jsem po něm jako tygr. V nabídce tedy tuto konkrétní publikaci od Mila Manary a Alejandra Jodorowského už nemáme, ale jiné Manarovy (přece jen odlehčenější) počiny najdete zde: https://www.bux.cz/autor/351750-manara-milo?name=manara-milo

Ať už vám učarovaly galantní sonety, překrásná architektura Říma či Florencie nebo smyslné obrazy Botticelliho a Michelangela, v příběhu rodiny Borgiů se všechny tyto ikonické kulturní propriety opravdu mihnou. Jestli se vám ale díky nim zdá italská renesanční společnost daleko kultivovanější než naše dobové husitské běsnění, dvojice slavných autorů vám s potměšilou radostí zprostředkuje tvrdý střet s realitou.

Vzestup i pád Borgiů je nevyhnutelný již od prvních stránek. Otec rodinného klanu, kardinál Rodrigo Borgia (zní to jako protimluv, ale věřte mi, že s celibátem si tehdejší duchovní dělali ještě menší hlavu než ti dnešní) není mužem, který by se dělil o moc. Míří na nejvyšší církevní post, jde přes mrtvoly a neštítí se ničeho. Promyšlené kalkulování u něj bohužel střídají záchvaty zuřivosti, ve kterých jedná zkratkovitě a dělá si jednoho nepřítele za druhým. Pro neutralizaci skandálů zhusta používá schopností svých dětí, které sice upřímně miluje, ale manipuluje jimi ještě více než svými ostatními nohsledy. Ani veškerá jejich diplomatická a vojenská snaha ale nemůže odvrátit hořký konec...

Příběhu rodu Borgiů se, mimo jiné, věnoval i věhlasný italsko-americký spisovatel Mario Puzo ve své poslední knize, nazvané poněkud lakonicky Rodina. Hned zkraje je třeba dodat, že Jodorowského a Puzovo pojetí dějin se nutně musí lišit, ač kostra příběhu zůstává v zásadě stejná – ale o tom až později.

Kniha dělí poměrně spravedlivě pozornost mezi hlavní hybatele dění, otce Rodriga, jeho prostředního syna Cesareho a krásnou dceru Lukrécii. Každý z nich toho má na svědomí až až, ale v zásadě lze říci, že Rodrigo zosobňuje chorobnou touhu po moci a kontrole, Lukrécie bezuzdný chtíč a Cesare neukojitelnou ctižádost a žízeň po krvi. Zatímco motivy Cesareho a Rodriga lze s nějakým kritickým odstupem pochopit (přestože to jsou vraždící sociopati), Lukrécie bohužel zůstává pouze jednorozměrnou loutkou. Zde má rozhodně navrch Puzova kniha, kde byla Lukrécie tragickou postavou, platící za bezmeznou oddanost svému otci, kterému se snaží za každou cenu zavděčit. 

Příběh je v podstatě jízdou od jedné pikantní historické anekdoty ke druhé, zatímco čistá, elegantní malba skládá hold kráse žen a atmosféře renesanční Itálie. Velmi otevřené (i když vždy vkusné) erotické scény střídají výjevy brutálního násilí a květnatý jazyk postav (zde patří hold skvělému překladu Richarda Podaného) je v ostrém kontrastu s šílenostmi, které se zde řeší. Výsledný dojem je rozhodně šokující, Borgiovi zamávají i s poměrně otrlým čtenářem. Zatímco Puzo líčil povedenou rodinku v podstatě jako mafiánský klan, Jodorowského Borgiovi sklouzávají ke skupinovému šílenství, ztrácejí vizi a cílem se pro ně stává (notně krvavá) cesta.

Škoda je zde určitého moralizování, vyznění příběhu (který byl poměrně necitlivě a náhle utnutý) se dá v podstatě shrnout slovy "kdo čím zachází, tím také schází". Historický kontext potom uvádí na pravou míru kratičký doslov - nezbývá mi, než za něj poděkovat, protože některé informace v komiksu jsou vyloženě zavádějící. Na druhou stranu si nedokážu představit vzdělávací instituci, která by knihu použila jako regulérní pomůcku při vyučování...

Borgia je temný, silný a tragický příběh, které je lepší vychutnávat po doušcích. Komiks to je výborný a právem náleží do edice Mistrovská díla evropského komiksu, jen místy přece jen dost tlačí na pilu.