Čtenářské recenze

Rachel Wardová - Čísla - Na útěku

Redakce (14.03.2012)

Po přečtení prvních stránek nabyde čtenář nutně dojmu, že má v ruce další z řady knih popisujících životy (zpravidla zpackané od samého začátku) tzv. problémových dětí z nižší sociální vrstvy - sice zajímavou, ale přece jen, jednu z mnoha. Ovšem další strany příběhu nás rychle vyvedou z omylu.

Hlavní hrdinka Jem, má zvláštní schopnost - při pohledu do očí lidí kolem ní vidí zvláštní čísla, jejichž význam pochopila v den, kdy jí zemřela matka. Jedná se o datum, kdy dotyčný člověk zemře. Zároveň s pochopením se dostavilo zděšení a dívka proto odmítá pohlédnout komukoli do očí, chodí stále se zrakem upřeným na zem, což u ostatních lidí nevzbuzuje zrovna poztivní pocity.

Jem není schopná se sblížit ani se svými vrstevníky ve škole, do které chodí. Školu navštěvují děti z chudších poměrů a jejich vztahy rozhodně nejsou přátelské, jediný kdo se vymyká běžnému modelu je černošský chlapec s přiléhavou přezdívkou Pavouk. Tento rtuťovitý, vytáhlý mladík se stane dívčiným kamarádem a posléze něčím víc, i přes to, že čísla v jeho očích prozradila Jem děsivou skutečnost, k níž má dojít za velmi krátkou dobu.

Chlapec žije se svou babičkou, která má stejně jako Jem, zvláštní nadání a vycítí dívčiny schopnosti. Oběma mladým lidem se zdá, že Pavoukova babička je jediným člověkem v jejich okolí, který je chápe. Autorka mistrně vykreslila beznaděj a vyhlídku na život v nuzných poměrech bez možnosti úniku z nich, která se nemilosrdně rýsuje před oběma hrdiny.

Při společných toulkách Londýnem se ocitnou čirou náhodou v blízkosti místa, kde dojde k teroristickému útoku a protože se objeví ve sdělovacích prostředcích pátrání po dvou osobách a z popisu je jasné, že se jedná právě o ně dva, zpanikaří a uprchnou z města. Jem tušila předem, že se stane neštěstí, protože potkávala v ulicích města mnoho lidí se stejmými čísly v očích...

Z chování a jednání obou protagonistů zřetelně vyzařuje nejistota, nezkušenost a zmatek, úměrný věku obou mladých lidí, takřka ještě dětí, postavených před záležitosti, které mnohanásobně přesahují jejich možnosti. Jem navíc tíží to, co ví a co nechce nikomu za žádných okolností prozradit. Cestou se setkávají s různými lidmi a zjišťují, že tito lidé, ač dospělí jsou v podstatě stejně nejistí jako oni a v mnoha případech nevědí, jak se k nesourodé dvojici cestovatelů chovat.

Celkově se dá kniha označit jako čtivá, zajímavě napsaná a i když je uzavřeným příběhem, přímo si říká o pokračování, jehož se čtenáři již dočkali, jmenuje se Čísla 2 - Chaos a je neméně zdařilá, jako první díl.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová