Čtenářské recenze

Případ Amelia

Redakce (22.10.2014)
Případ Amelia Případ Amelia

Když jste v pubertě neuvažovali o sebevraždě – no, nebyli jste tím správným puberťákem. Anebo jste měli štěstí a ve škole jste byli oblíbenou Barbie, nebo urostlým idiotem bez mozku. Zkrátka puberta, střední škola, okolní tlak, pocity, že vám nikdo nerozumí – v tu dobu člověka napadají různé kraviny. Ale jen málokdy je doopravdy uskuteční.

A zrovna Amelia Baronová je jedna z těch puberťáků, co takovou kravinu dotáhli do úspěšného konce.

Inu, když jí bylo oznámeno, že je z důvodů plagiátorství vyloučena z Grace Hall, brooklynské soukromé střední školy, neunesla to a hupsla ze školní střechy dolů na beton. Tak se to jeví, tak to vidí policie. Jednoduše sebevražda. S tím se holt bude muset Kate, Ameiliina matka, vyrovnat.

Ta holka nezvládla, že byl odhalen její prohřešek, a tak se rozhodla to razantně vyřešit. Šmitec.

Kate nezbývá, než tomu věřit. Sice se jí zdá, že plagiátorství na její dceru nesedí – vždyť to byla tak vzorná studentka a zrovna v angličtině vynikala – ale důkazy jsou důkazy. A tak se s tím pomalu vyrovnává a zároveň se užírá myšlenkami, že jako matka selhala.

Amelia byla chytrá, sportovala, nebyla to zrovna třídní hvězda, ale měla svou nejlepší kamarádku a útočiště v knihách. Jeden by řekl, že byla správným příkladem pro své vrstevníky. A pak se zabila. Kate musela někde udělat chybu. Neměla se tolik věnovat kariéře, ale víc své patnáctileté dceři. Dobře přece věděla, že v tomhle věku jsou dívky k lecčemu náchylné.

Nakonec ale, život jde dál, a i když je to nepředstavitelné, Kate se po pár týdnech vrací do své advokátní kanceláře. Cítí se prázdná, bez duše, doufá ale, že by jí práce mohla aspoň trochu pomoct. A pak dostane tu textovku.

Amelia neskocila.

Tahle jediná slova vrátí Kate tam, kde byla, než začala znovu pracovat. Znovu se jí vrací pocity, že v dceřině sebevraždě něco nehraje. Proto navštěvuje Ameliiny spolužáky, učitele, prohledává její počítač i pokoj. Něco přehlédla – a policie taky.

To se i záhy potvrdí, když nově přidělený vyšetřovatel v případu objeví nesrovnalosti. Ha, Kate věděla, že by se její holčička jen tak nezabila!

Co se ale tedy stalo? A kdo jí poslal tu zprávu?

Kate to musí zjistit, dluží to svému dítěti, a tak na vlastní triko pátrá a snaží se poskládat pravdu. Pravdu, kterou Amelia střežila jako oko v hlavě, a kterou by Kate ani radši vědět neměla.

Nazdar ubožáci!
Tak nám začíná další školní rok. A my jsme zpátky se všemi těmi kecy, co ani nejdou otisknout…


Páni, už je to docela dlouho, co jsem navštěvovala střední, no Případ Amelia mě do toho období zase směle uvrhnul. Je to skvěle poskládaný příběh, kdy si ani na chvíli nejste jisti, jak to doopravdy je – o tom žádná – mně tu ale stejně tak dostalo i to vylíčení života na střední škole. Připadala jsem si zase jako puberťák – a to bylo fajn.

Chápu, proč je to srovnávané se Zmizelou. Chápu, proč je to bestseller. Tahle knížka mi vyrazila dech víc, než jsem jen mohla doufat! Zamotané, promyšlené, propracované, psychologicky vyspělé – o to víc, když se jedná o debut – a s postavami tak reálnými, jako by to byli vaši sousedi.

Autorka skutečně umí, získala si mou pozornost i respekt, a já se teď jen dohaduji, co napíše dalšího.

Autorka recenze: Mirka Karásková

* * * * *