Aktuality

Právě vyšly KŘIŽOVATKY - další kniha autora kultovního bestselleru Chatrč

Redakce (05.08.2013)
Právě vyšly KŘIŽOVATKY - další kniha autora kultovního bestselleru Chatrč Právě vyšly KŘIŽOVATKY - další kniha autora kultovního bestselleru Chatrč

6. srpna 2013 vydala Euromedia Group – Knižní klub KŘIŽOVATKY Williama Paula Younga, autora kultovního bestselleru Chatrč (prodáno více než 18 milionů výtisků). Přeloženo do 35 jazyků. Motto této knihy by mohlo znít: Až si jednoho dne tento příběh přečtete, nechť je pro vás okénkem k lepšímu pochopení vašeho Boha a vašeho světa!

William Paul Young se narodil jako nejstarší ze čtyř dětí 11. května 1955 v kanadské Albertě, ale většinu prvních deseti let života strávil se svými rodiči-misionáři v západní Papui-Nové Guineji mezi příslušníky kmene Dani, kteří žijí na úrovni doby kamenné. „ Myslel jsem si, že moje dětství bylo ‚normální,‘ ale většina lidí by se mnou asi nesouhlasila. Vyrostl jsem v jiné kultuře než moji rodiče, mezi domorodci v Nové Guinei, a to, že se od nich liším, že nejsem černoch, jsem si uvědomil, až když mě v šesti letech poslali na internát. Tehdy jsem ztratil kontakt s kmenem, s kulturou, a to mě hodě poznamenalo.

V té době se rodina přestěhovala do západní Kanady, kde Youngův otec pracoval jako pastor v různých menších sborech a často měnil své působiště. Než William Paul Young zakončil studium, vystřídal třináct různých škol. Nakonec vystudoval náboženství a promoval summa cum laude na Warner Pacific College v Portlandu v Oregonu.

Rok nato se seznámil a poté oženil s Kim Warrenovou. Dnes má šest dětí, z nichž tři už založily vlastní rodinu. V současné době žije William Paul Young v oregonském městečku Happy Valley na severozápadním pobřeží Tichého oceánu. Upozorňuje však, že jeho knihy o něm vypoví mnohem více než sebepodrobnější životopisná fakta.

Young psal odjakživa, ať už písně, poezii či povídky. Svojí tvorbou obdarovával rodinu a přátele. Chatrč (2007, česky Knižní klub 2009) vznikla na popud jeho manželky Kim, která ho poprosila, aby pro jejich šest dětí shrnul své smýšlení o Bohu do jednoho textu.

Pozdější bestseller tedy začal jako originální vánoční dárek, který Young původně vytiskl jen pro patnáct blízkých osob. Přátelé Younga přesvědčili, že rukopis stojí za vydání, a dva z nich mu ho pomohli upravit. Jenže žádný ze šestadvaceti oslovených nakladatelů neměl zájem – pro křesťanská nakladatelství byl román příliš kontroverzní, světská ho zase automaticky řadila do škatulky náboženské literatury. Youngovi přátelé proto založili nakladatelství vlastní.

I přes minimální náklady na propagaci se román díky šeptandě mezi nadšenými čtenáři dostal na přední příčky seznamu bestsellerů. Netradiční, ale zároveň neuvěřitelně poutavé ztvárnění rodinné osudové tragédie dodnes oslovuje miliony čtenářů po celém světě ( dosud prodáno 18 milionu výtisků) a stále vyvolává diskuze o tom, jak může člověk čelit zlu, jež ho ve světě potká, a jak skrze něj najít cestu k Bohu, ke druhým i k sobě samému. 

I čeští čtenáři přijali knihu s nadšením, o čemž svědčí přes třicet tisíc prodaných výtisků a nadšené komentáře na serverech internetových prodejců i sociálních sítích.

Nyní Williamu Paulu Youngovi vychází druhý román Křižovatky. Jaké to pro něj je? „ S Chatrčí se to nedá srovnávat, to co se kolem ní událo, bylo zcela neočekávané. Ten román si žije svým vlastním životem. Naproti tomu Křižovatky jsou první román, který jsem napsal cíleně pro vydání. Proces vzniku byl ale u obou dost podobný – metafora o těhotenství na mě přesně sedí: Člověk sbírá různé nápady, ony postupně rostou a v určitém momentě začnou kopat.“

Pokud jde o výsledek, autor se domnívá, že Křižovatky jsou ještě lepší než jeho debut: „Křižovatky mají širší záběr a v některých ohledech i lepší příběh, jednoduše proto, že se jako autor vyvíjím. Zatímco Chatrč je o duchovním zážitku jednotlivce, Křižovatky se zaměřují na vztah lidí ve společnosti. Nejsme určeni k tomu, abychom životem propluli sami. Nemůžeme sami zhojit své rány, ani rány někoho jiného. Musíme toho dosáhnout společnými silami. Byli jsme stvořeni společností, ve společnosti, pro společnost. Tento aspekt dodává Křižovatkám oproti Chatrči větší hloubku.“

„Název Křižovatky román skvěle vystihuje. Většina z nás jede po rovné silnici s nohou na plynu, nepřemýšlíme, jak naše rozhodnutí ovlivňují naše okolí nebo jak rozhodnutí našich předchůdců ovlivnila nás. Prostě se jen snažíme dostat do dalšího ´levelu´. Hlavní postavou Křižovatek je úspěšný obchodník, který také takhle sviští vpřed, ale jednoho dne narazí.“

Anthony Spencer je sebestředný boháč, pyšný na své kariérní úspěchy. V práci se ho všichni bojí a on se zase bojí všech kolem sebe. Za jeho špatné chování ho podvědomí odměnilo paranoiou a tak si vybuduje skrýš, do níž by se mohl uchýlit v případě ohrožení. Netuší však, že svým největším nepřítelem je on sám. Anthony totiž často trpí migrénami. Poslední dobou jsou čím dál tím horší. Jednou ho bolest hlavy zasáhne tak silně, že upadne na zem a praští se do hlavy. Po úrazu se octne v kómatu na jednotce intenzivní péče. Jeho tělo leží bez hnutí obklopeno nemocničními přístroji, jeho mysl se však probouzí v krajině, která zrcadlí Tonyho dosavadní život – zarostlá a nehostinná, opuštěná.

„To, co popisuji v Křižovatkách , někteří nazývají život po životě, ale pro mě osobně je to plnohodnotná součást kontinua lidského života. Vybral jsem si ho, protože je to obrovský, nedefinovaný a nejasný prostor. Nevíme, co se tam děje nebo jak tam plyne čas, přitom je ten prostor skutečný.“

Nejprve se Anthony bojí, že zemřel a tohle je posmrtný život. Setká se však se záhadným mužem, jenž Tonymu všechno vysvětlí a řekne mu, že ho nikdy neopustí. S jeho pomocí se Tony snaží najít sílu a důvody, proč se změnit. Jenže to bude těžké. Jak už bylo řečeno, největším Tonyho nepřítelem je on sám. Trpí sebelítostí, sebeklamem a zahořklostí vůči světu. Není pro boháče už příliš pozdě na to, aby svůj život převrátil vzhůru nohama?

„Strom můžete zničit různými způsoby: Můžete vzít sekeru a porazit ho, nebo ho můžete držet stranou slunce a tekutin. Jsem přesvědčen, že jsme stvořeni pro vztah s milujícím Bohem, a když nám ho v dětství odepřou, po zbytek života se cítíme opuštění a místo skutečného života jen přežíváme. V dnešním globalizovaném světě technologií se lidé ptají: ‚Co na mně vlastně záleží?‘ Ve svých knihách jim připomínám, že Bohu záleží na každém z nás.“

Young trvá na tom, že Bůh lidi vášnivě miluje. „ Jinak lidstvo nemá žádnou naději. Hlavní postavy mých knih jsou vlastně ztělesněním bolesti, kterou mnoho z nás prožívá. To, co píšu, nepíšu jen pro ostatní, ale i pro sebe. Zdrojem mé vlastní bolesti je problematický vztah s otcem, který je hluboce věřící, otázka, kam vlastně patřím, a sexuální zneužívání, jehož jsem byl v dětství obětí. Uvědomuji si, čím vším jsem si prošel, jaké škody jsem nadělal, jak hloupý jsem byl, že jsem byl dlouhou dobu v zajetí náboženského fanatismu a povýšenosti. Proto je pro mě naděje nesmírně důležitá. Naděje, kterou vidím v nesobecké lásce k druhým. Jak se učím být lepším otcem, cítím v sobě takovou lásku. Nejen k vlastním dětem, ale postupně i k dětem svého souseda a nakonec i k dětem svého nepřítele.“

„ Beru jako svoje poslání upozornit na to, že duše lidské bytosti je velmi komplikované a nádherné dílo, ke kterému má Bůh větší respekt než my sami. Je v něm hodně co objevovat. Ježíš nepřišel, aby založil nové náboženství. Není ‚zakladatelem křesťanství.‘ Přišel, aby zničil náboženské smýšlení a nabídl lidstvu vztah s Bohem – a vztah s někým dalším člověka vždycky vykolejí. V obou svých knihách se tajemství tohoto vztahu snažím přijít na kloub.“