Čtenářské recenze

Petra Soukupová - Marta v roce vetřelce

Redakce (04.11.2011)

Mladá česká autorka Petra Soukupová zatím vydala tři knihy. Za tu první s názvem K moři získala Cenu Jiřího Ortena, byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a cenu Magnesia Litera. Za tu druhou knihu s názvem Zmizet získala hlavní ocenění Magnesie Litery, kterým je Kniha roku. Její nejnovější kniha Marta v roce vetřelce vyšla v říjnu 2011 a zdá se, že čtenářskou veřejností nezůstane nepovšimnuta.

Marta je devatenáctiletá holka, která jako vzorná studentka odmaturovala na gymnáziu a před nástupem na vysokou školu se na brigádě zamiluje do Roberta. A píše si deník. Z jejích každodenních zápisků poznáváme především ji samotnou a její pocity, nálady. Z počátku je to euforie z nové lásky, otrávenost z rodičů, sourozenců i z povinných nedělních návštěv u alzheimerovou chorobou postižené babičky. Poznáváme její kamarádky a zažíváme s ní první dny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Samotnou ji překvapí, jak ji škola hrozně nebaví. Následně se přidá velké zklamání ze vztahu a pak teprve zjištění, že je těhotná. Neví, jestli má jít na potrat, nebo si dítě nechat. Matka radí nechat, otec je pro potrat, stejně jako Robert. Tím spíš se skoro natruc rozhodne dítě si nechat, ale jistá si tím není. Postupně stále víc a víc kašle na školu i na své přátele, po pádu na ulici dojde k samovolnému potratu a Marta následně propadá alkoholu a naprosté beznaději. Lže rodičům, vyhýbá se kamarádům, podléhá depresi.

Martin denník obsahuje přesně jeden rok jejího života. Ke konci se zdá, že deprese jsou pryč, a že snad Marta má ono špatné období již za sebou. A že možná i nachází v životě opět něco, co ji baví a co by třeba chtěla dál dělat. Ale… kdo ví…

Petra Soukupová napsala příběh Marty velmi osobitým vypravěčským způsobem, který vystihuje myšlení i mluvení náctileté dívky. Občas vás v textu až zaskočí použití vulgárního výrazu, ale to k Martinu vyjadřování prostě patří.

Knihu Marta v roce vetřelce rozhodně doporučuji k přečtení. Stojí za to.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková