Čtenářské recenze

Paul Harding - Tuláci

Redakce (27.03.2012)

„Musel jsem se zapojit do té velké knihy, kterou spisovatelé dennodenně utvářejí“: takto americký autor Paul Harding (*1967) komentoval svůj důvod, proč začal psát knihy. A jako u většiny začínajících mistrů pera, ani Harding neměl lehký začátek. Svůj román „Tuláci“ (orig. Tinkers, 2009) tři roky marně nabízel u nakladatelů, až se ho nakonec ujalo malé univerzitní nakladatelství při lékařské fakultě Newyorské univerzity. Ale na rozdíl od tisíců dalším začínajících spisovatelů si jeho knihy všimla komise Pullitzerovy ceny a v roce 2010 mu tuto velmi prestižní cenu udělila.

„Tuláci“ je skutečně mimořádně působivý příběh hledání ztraceného vztahu otce a syna. Do knihy vstupujeme takovým nezvyklým popisem: „Osm dní před svou smrtí začal George Washington Crosby blouznit.“ A toto odpočítávání k času smrti nás pak provází celou knihou. Je to jakoby vstupní brána do vzpomínek na jeho dětství poznamenané zvláštním vztahem s jeho otce Howardem.

Zvláštní v tom smyslu, že jeho otec trpěl epilepsií. Postižení, které bylo něco jako temné rodinné tajemství, do kterého byla „zasvěcena“ jen jeho žena. A tak kromě vzpomínek na Georgův život nám autor zprostředkovává i životní cesty jeho otce, potažmo celé rodiny.

Přitom ale jakoby samotná nemoc nebyla tím středobodem, pouze prvkem, kterým se autor snažil vysvětlit, proč a jak se životní cesty otce a syna rozešly.

Jednotlivé epizody ze života jsou vystaveny jakoby samostatné příhody, jenž dle mého osobního názoru tvoří nejpůsobivější prvek knihy. K těm nejsilnějším bezesporu patří příhody jeho otce, který na počátku 20. století jezdil po téměř liduprázdném venkově a horách v Maine se svým kramářským vozíkem taženým postarším oslem.

Příběhy někdy drsné, někdy záhadné, ale vždy plné lidského pochopení a dobra – „Kromě opravování hrnců a prodávání mýdla se Howard na svých cestách čas od času zabýval i jinými věcmi, někdy aby si přivydělal, ale většinou jen tak: uměl zastřelit vzteklého psa, pomoci při porodu, uhasit požár, vytrhnout zkažený zub, ostříhat vlasy, prodat pět galonů whisky, kterou doma pálil zálesácký pašerák Potts, vytáhnout z potoku utopené dítě.“

Howard jako osobnost je mému srdci velmi blízká. Je to člověk, který prostě chápe svůj úděl (chudý pocestný, záhadná nemoc) jako něco daného, neměnného, s čím musí být člověk spokojen a být za to rád. I to jeho rozhodnutí, kdy se kvůli postupující chorobě rozhodně odejít, neberu jako zbabělý čin, ale lidské rozhodnutí z lásky k rodině.

„Tuláci“  zaujme ale nejen svým obsahem , ale určitě i svojí skladbou a stylem. Harding nevytvořil klasicky napsaný román, ale mozaiku různých doplňujících se stylů, časů a postav. Od halucinogenních pohledů umírajícího Georga, citacemi z Howardových zápisků, po pasáže fiktivní knihy o hodinářství atd.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček