Rozhovory

Osobnost: Anders de la Motte, spisovatel, 43 let, Švédsko

Redakce (07.08.2014)
Osobnost: Anders de la Motte, spisovatel, 43 let, Švédsko Osobnost: Anders de la Motte, spisovatel, 43 let, Švédsko

Narodil jsem se na jihu, nedaleko Dánska, kde žiju i teď. Jako policista jsem se pak kvůli práci přestěhoval do Stockholmu. Tam jsem se seznámil se svou současnou manželkou. Když jsme měli děti, přesunuli jsme se zpět. Vylezu na balkon a vidím Dánsko.

* Moje příjmení je francouzské. Jeden z mých předků se v 17. století přestěhoval ze severní Francie do jednoho z nedalekých hradů kvůli práci zahradníka. Tehdy to bylo dánské území. De la znamená z a motte je malý kopec.

* Vždy jsem hodně četl a zajímal se o knihy, moje máma je knihovnice, takže jsem s knihami vyrostl.

* Psal jsem, když jsem byl ve škole. Pak jsem přestal psát a začal pracovat. Hodně jsem cestoval a na hotelových pokojích jen četl.

* Ve škole jsem psal na zadaná témata, jako třeba: vaše prázdniny, co se vám stalo o víkendu a tak. A já to téma vždycky vzal a přetvořil v něco napínavého. Podstatná část mé tehdejší tvorby byly thrillery, i kdybych měl psát o nejšťastnějším dni v životě, nakonec bych stejně napsal o vrahovi.

* Eda McBaina jsem poprvé objevil v knihovně svého strýce. Také jsem přečetl všechny Agathy Christie.

* V armádě jsem byl od roku 1991 do roku 1993 a pak u policie do roku 2001. Tehdy jsem odešel pracovat jako bezpečnostní manažer zásilkové služby UPS a v roce 2005 jsem přešel na pozici v Dell, proto jsem tolik cestoval.

* Říkal jsem si, že bych si psaní mohl zkusit. Nemohl jsem se ale k tomu odhodlat, a tak mi jednoho dne manželka řekla: „Hele, Andersi, kdy konečně zkusíš něco napsat?" Odpověděl jsem: „Teď." Proto jí taky věnuju všechny knihy, které napíšu.

* Řekl bych, že kriminalita ve Švédsku je zhruba stejná jako v Čechách. Velká města s sebou samozřejmě nesou větší rizika, ale ve Švédsku je i dost vesnic nebo máme kilometry a kilometry půdy bez jediného obyvatele.

* Nikdy jsem jako dítě nesnil o tom, že bych se stal policajtem. A zničehonic jsem byl v tom. Teď jsem spisovatel. Ani to jsem neplánoval, ale baví mě to. Myslím, že všechny předešlé roky pro mě byly dost užitečné, nastřádal jsem spousty příběhů a zkušeností, prostě toho, s čím můžu pracovat.

* Sám jsem se dopustil přestupků, ale jen malých. Například jsem několikrát překročil rychlost, ale nic opravdu závažného jsem nikdy neprovedl.

* Myslím, že každý člověk se může dostat do situace, ve které by byl odhodlán nějaký závažný přestupek spáchat. Třeba i já. Pokud by moje rodina hladověla a musel bych krást, tak bych samozřejmě kradl. Kdyby rodinu někdo ohrožoval nebo kdybych byl já sám ohrožen na životě, asi bych spáchal i vraždu. Tak to v životě chodí. Doufám, že k žádné podobné situaci nikdy nedojde.

* U armády jsme museli umět jezdit na koni, měli jsme nato speciální školení, ale já z toho byl vyděšený. Padák pro mě nebyl problém, ale kůň? Děs a hrůza!

* Někdy mě napadne jen tak vzít koně na projiždku do lesa, ale pak si uvědomím, že kůň je prostě kůň. Ale třeba taková motorka! Ta nedělá blbosti. Dělá přesně to, co po ní chci, a nikdy mě nekopne!

* Sám sebe už raději negoogluju. Na začátku kariéry jsem to dělal hodně, zajímalo mě, co si lidé myslí, ale problém je, že najdete lidi, kterým se vaše knihy líbí, ale najdete i ty, kteří je nesnášejí. Potřeboval jsem alespoň deset dobrých hodnocení, aby překryla jedno špatné. Tak jsem se rozhodl, že už se googlovat prostě nebudu. A toho se držím dodnes.

* Facebook používám jako médium, skrze které debatuji o svých knihách. Nic soukromého ale nezveřejňuji, žádné rodinné fotografie nebo soukromé rozhovory s přáteli.

* Doufal jsem, že mě ve Švédsku vydají, to byl můj sen. Kontrakt jsem s nikým neměl, ale tehdy jsem netušil, že publikovaný je jen jeden autor z tisíce. Ve Švédsku ročně zkouší u každého nakladatele štěstí tři až pět tisíc autorů. Asi proto, že máme vážně dlouhé zimní noci, netuším. A nakladatel si vybere jen tři nebo pět autorů.

* Konečně se to stalo! Vybrali mě v roce 2009 a rok nato knihu vydali. Byl jsem nadšený!

* Jsem rozmazlený, na všechno mám agenta. Informace nashromáždí, a pak mi je přetlumočí. Všechno sleduje a o všem mi volá nebo píše. Říkám mu mami. Volá mi: „Máš se v hotelu dobře?" „Jo, mami," odpovídám.

* Nakladatelé jsou ti, kdo jsou zodpovědní za můj mezinárodní úspěch. Za to jsem jim vážně vděčný.

* Někteří spisovatelé napíšou padesát stran a výsledek pošlou editorovi, někteří mu pošlou výtvor až po sepsání celého příběhu, jako třeba já. Ale u své nové knihy to hodlám udělat opačně. U stejného nakladatele, ale s jiným editorem. Cítím, že je čas na změnu.

Zaznamenal Jiří Roth
30.7.2014 Esquire str. 80 Osobnost