Recenze

Noční můra Stephena Kinga

Redakce (01.12.2014)
Noční můra Stephena Kinga Noční můra Stephena Kinga

Když je na přední straně nějaké knihy citovaný Stephen King, většinou to zavání marketingovým tahem. O to pak víc, když tenhle král hororů tvrdí, že se jedná o jedno z nejděsivějších děl. V tomhle případě ale o za vlasy přitažený marketing nejde. Ebola je skutečnou hrozbou a brát ji na lehkou váhu může jenom opravdový šílenec.

Ebola. Pojem, který je v současnosti žhavým tématem, a který nepřináší klidný spánek jak vědcům a lékařům, tak taky obyčejným lidem. Protože nakonec virus si nevybírá. Ebola vraždí po stovkách, je nemilosrdná, krutá, a existuje jen mizivá šance na přežití.

Na začátku jednadvacátého století a s pokrokem, jaký věda a medicína učinily, je to žalostná bilance. A přitom vlastně ani nikdo neví, odkud se tenhle virus vzal. Někdo tvrdí, že v tom mají prsty kaloni, a jiní za tím zase vidí mimozemšťany. Ať tak či onak, jisté je to, že pokud se nákaza ještě víc rozšíří, s lidstvem může být nadobro amen.

Všechno to začalo v roce 1976 v Zairu v dnešní Demokratické republice Kongo. Muž jménem Monet vstoupil do jeskyně hluboko v africkém pralese a tam se nakazil virem Marburg – ten pak zmutoval do dnešní eboly. Přestože se tedy ještě nejedná o samotnou ebolu, Monet trpí ukrutným způsobem. A místo toho, aby vyhledal lékařskou pomoc, nastoupí do letadla a dává tak viru možnost rozšířit se a začít se vyvíjet.

Tohle je zrod eboly, který ve své knize Zákeřná ebola věcně a s důrazem na autentičnost popisuje Richard Preston.

Preston pak dál líčí, jak opice, určené k výzkumům, začaly vykazovat zvláštní příznaky a především pak hojně umírat. To všechno jen kousek od Washingtonu.

Armáda, výzkumníci, vědci, lékaři, všichni jsou v pohotovosti a přes vysoké osobní riziko se snaží zabránit šíření nákazy a hlavně pak identifikovat nemoc. Když se jim to nakonec podaří, jsou zděšení. Jedná se o velice agresivní kmen zmutované eboly.

V tuto chvíli už se kniha ocitá na začátku devadesátých let, to ovšem nic nemění na nebezpečnosti viru. Moderní technologie, ochranné obleky, to všechno výzkumníci využívají ve svůj prospěch. Jenže ebola není nějaká lety prozkoumaná tuberkulóza – je to něco nového, neznámého, děsivého.

Je to krvavá smrt, virus, který vás donutí vyzvracet vlastní vnitřnosti.

Možná, že se Zákeřná ebola jeví jako mistrný thriller o nezastavitelném smrtícím viru, který možná smete lidstvo. A vlastně to tak i je – jen s tím rozdílem, že je psaný podle pravdy.

Preston ve svých popisech vychází ze skutečných záznamů, přičemž je autentických i mnoho jeho dialogů. Postupuje podle zaznamenaných událostí a i ta nejvíc děsivá část knihy se zakládá na skutečnosti. Je naturalistický, realistický, drží se literatury faktu. Skutečný thriller ze Zákeřné eboly dělá až autorův strhující styl psaní a samotná naléhavost tématu. V současnosti znovu tak aktuální.

„C.J.!“ řval do aparátu přes helmu. „TADY PETER JAHRLING, JE TO TADY. JE TO EBOLA.“
„Cože?“ pronesl nevěřícně. C.J.
„JO.“
„Ebola? Pak to musí být druhotná kontaminace,“ prohlásil C.J.
„NE, NENÍ TO KONTAMINACE!“
„Nemohli jste poplést preparáty?“
„Taky jsem si nejdřív myslel, že je někdo změnil, ale ty vzorky zaměněny nebyly! Jsou v pořádku! C.J., já ty testy udělal dvakrát!“
„Dvakrát?“
„V obou případech jasná Ebola Zaire. Mám tady výsledky testů přímo před sebou. Můžu ti to ukázat? Přijď se podívat!“
„Jdu dolů,“ oznámil C.J. Zavěsil a hned se hnal do Jahrlingovy laboratoře.
Jahrling mezitím sebral ze stolu arch vodostálého papíru, na který si poznamenával výsledky testů. Hodil jej do tanku naplněného EnviroChemem. Nádržka přes zeď spojovala žhavou zónu s normální laboratoří, s R0. Její princip se v ničem nelišil od výsuvné zásuvky u pokladního okénka. Pomocí tohoto zařízení lze ze žhavé zóny posílat různé předměty do světa tam venku. V tanku se dostatečně dezinfikovaly a sterilizovaly.


* * * * *