Čtenářské recenze

Není všechno zlato, co se třpytí

Redakce (20.11.2014)
Není všechno zlato, co se třpytí Není všechno zlato, co se třpytí

Velmi dobře prosperující firma na irském pobřeží uživí nejen zaměstnance samotné, ale především jejich vlastníky. Dvě rodiny si tak žijí na vysoké noze, a to díky dvěma podnikatelům – Victorovi Delahayeovi a Jackovi Clancyovi, kteří jsou společníci, ale trochu i rivalové.

Během vyjížďky podnikatele a syna jeho obchodního partnera se Victor Delahaye zastřelí vlastní pistolí a Davy Clancy málem umře na rozžhaveném slunci, hned poté co zbraň s rozpaky vyhazuje z lodi pryč. Jenže uvěří této skutečnosti kriminální inspektor Hackett, který si vezme ku pomoci dublinského patologa Quirke?

Rodina zaskočená tímto smutným koncem nemůže uvěřit tomu, co se stalo. Z Mony je mladá a perspektivní vdova, která se nesnese se setrou jejího zesnuléhomanžela Maggie, ale ani s otcem Samuelem, který je po dřívější mrtvici upoután na vozík. Mohl mít někdo z nich zájem na tom, aby Victor zemřel?   

Brzy poté je jeho obchodní partner Jack Clancy nalezen mrtvý na břehu moře. Nejspíš se utopil na moři i s lodí, která se potopila. Jenže tady všechno jasně ukazuje na vraždu. Kdo chce zlikvidovat firmu a shrábnout tak kapitál a majetek? Může všechno objasnit podváděná manželka Sylvia? Nebo snad něco ví dvojčata, která jsou od sebe k nerozeznání? A jak do všeho zapadá dcera Quirka, Phoebe?

*

„Myslíte si, že si to udělal sám? Chci říct, zda tomu napovídají výsledky pitvy?“
Quirke se nad tím zamyslel. „Řekl bych, že ano. Nejspíš žil ještě tak pět minut potom, co byl zasažen. Na té lodi byli sami dva. Myslím, že není zrovna dvakrát příjemné, když se musíte dívat na to, jak před vámi leží člověk, ze kterého crčí potoky krve a v hrudníku má díru po kulce, která nasává vzduch, jako by to byla druhá ústa. Pokud by ho střelil ten mladík – jak že se to jmenuje? –, odhadoval bych, že střelí ještě jednou, aby ho dorazil, nemyslíte? Ta zbraň se nenašla?“
„Clancy, ten mladý muž, tvrdí, že ji zahodil do moře.“



Čím ho praštili? Něčím dřevěným. Rozhlédl se kolem sebe. Před ním se až k oboru táhlo jen temně se třpytící moře a daleko za ním bylo vidět světla z Dun Laoghaire. A co je to tamhle? Loď mířící od něj směrem k pevnině, tichá, s bílými plachtami a bílým světlem mihotajícím se na špici stěžně. Pokusil se zakřičet, ale hlasivky ho zradily. Jak tam seděl v té šplouchající vodě, jejíž hladina stoupala, roztřásl se. Zadíval se na stěžeň. Chyběla mu plachta – někdo ji záměrně odstranil.
Stoupí. Voda v lodi stoupá.

*


Kniha Benjamina Blacka, jméno je autorovým pseudonymem, zaujme krásným prostředím tajemného Irska, do kterého spisovatel vložil detektivní zápletku s několika oběťmi. Ze začátku se moc rychle potýkáme s nepřeberným množstvím postav, ve kterých se občas ztrácíte, ale pak konečně prozřete. Odplata by mohla být tou pravou knihou na zpříjemnění cesty vlakem anebo některého podzimního večera, který se nadále prohlubuje.

Autor recenze: Josef Němec