Čtenářské recenze

Mitch Albom - První telefonát z nebe

Redakce (16.01.2015)

„Albomovo neochvějné přesvědčení, že naše životy mají smysl, je uklidňující“, tak charakterizovaly knihu New York Times, a mi nezbývá než s tímto tvrzením naprosto souhlasit.

Román "První telefonát z nebe" (orig. The First Phone Call from Heaven, 2013) je nová knížka proslulé osobnosti americké literatury Mitche Alboma (*1958), ve které zpracovává svá známá témata - smysl života, umírání, smrt a posmrtný život. Nepředkládá žádné senzační příběhy ze světa paranormálních jevů, či snad náboženskou propagandu. Jako ve všech jeho předešlých slavných románech (Úterky s Morriem, Neztrácejte víru, Pět starých známých, atd), i v tomto příběhu nás především nutí nebrat nic jako předem dané a jasné. Nejsme a nikdy nebudeme všehoznalí (jak už tvrdil Einstein či Hawking), vždy tu bude něco vyššího, něco, co nebudeme schopni pochopit. A tak je tomu i této knize.

V malém novoanglickém městečku Coldwater, které má už lepší roky za sebou, několika lidem zazvoní telefon z nebe: „Tady mamka ... potřebuji ti něco říct", „Tati? ... Tady Robbie". Telefonáty od jim blízkých lidí, kteří už jsou nějakou dobu mrtví, od jejich matek, synů, sester atd.

V médiích se celá událost okamžitě změní na světovou senzaci, důkaz o existenci nebe, o posmrtném životu. Ovšem pro každého z vyvolených je to i něco jiného, něco mnohem intimnějšího. Něco, s čím se musí vypořádat každý po svém. Pro některé silně věřící je to nejúžasnější událost v jejich životech, pro jiné je to jen bolestné otvírání starých ran. Někteří v tom vidí jen sprostý podvod, reklamní trik, který má pouze ublížit, zesměšnit. Především je to ale pro každého z nich jejich „křížová cesta".

Albom nám tak nabízí velmi lidský a čtivý příběh o hledání vlastní cesty, o potvrzení či popření největší události v historii lidstva, psaný téměř jako thriller, který ve své závěrečné pointě potvrzuje, že naše životy jsou možná více než jen fyzické bytí.

V překladu Háty Kreisinger Komňacké vydalo nakl. Práh, 2014.

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček