Čtenářské recenze

Miroslav Žamboch - Drsný spasitel

Redakce (14.03.2012)

Miroslav Žamboch (*1972) bezesporu patří mezi největší hvězdy české literární fantastiky posledního desetiletí. Dokazuje to například už třetí vydání jeho postapokalyptického románu „Drsný spasitel“, který se poprvé objevil na knižních pultech v roce 2007. Toto čtyřsetstránkové dílo přináší obsahově přesně to, co si pod tímto názvem můžeme představovat. „Drsný“ příběh plný „drsného“ násilí, „drsného“ sexu a „drsného“ humoru v podání „drsného“ hrdiny. A to vše samozřejmě odehrávající se v „drsném“ světě.

Tak jednoduše by se dal charakterizovat román, který byl podle mnohých fandů fantastiky v roce 2007 vlastně Žambochovou odpovědí na Kulhánkovo"Stroncium". A vydavatelská rivalita Kulhánek-Žamboch funguje dodnes, což dokazuje loňské téměř souběžné vydání románů „Vyhlídka na věčnost, J.K.“ a „Visio in Extremis, M.Ž.“

Autor v románu popustil uzdu fantazii ve velké míře. Vytvořil příběh ve světě, který není ani reálný, ani fantastický. Jeho hlavní hrdina, tajemný C.R., je taktéž tvor, který je něco mezi člověkem a bohem, a přitom nepatří ani tam, ani sem. Časově se děj odehrává v nedaleké budoucnosti, ve světě po Krachu, který způsobil téměř konec civilizace. Ale mnohem důležitějším je fakt, že Krachem se otevřely brány jiných světů z druhé strany reality, a k nám se nahrnuli démoni, bohové, upíři a obdobná verbež, která se zde chtěla usadit a vládnout. Spasitelem, který této apokalypse zabránil, je náš hrdina. Jeho role však ještě neskončila. Z mrazivých Hlubin se k nám dere něco tak děsivého, že i bohové mají strach.

Příběh začíná ale v době, kdy jisté záležitosti způsobily, že hrdina sám neví, kdo vlastně je, jak se jmenuje a proč je tak divný. A k tomu ty surové sny! A opravdu je více než divný. V očích (většinou ustrašených) druhých je to děsivý sešívanec. Člověk s jednou rukou jako klepeto, s jedním okem se zoomem žijícím vlastním životem a množstvím silně regenerační magie, což z něj dělá právě tvora na půl cesty mezi člověkem a bohem. A k tomu ještě cítí, že o duši a mysl se dělí s někým jiným, s někým, z kterého má i on strach. Na cestě za hledáním své minulosti je mu nejvěrnějším druhem jeho kůň Micuma, kybernetický biotop firmy Mitsubishi, který "co na duši, to na jazyku". S bujnou fantazií si autor tedy problémy nedělal.

"Drsný spasitel" je zářným příkladem čtivé akční fantastiky.
Děj chvátá splašeněji než Micuma, co stránka, to potoky lidské i nelidské krve, mrtvé nemá ani cenu počítat. K tomu pro nás Ostraváky to hřejivé potěšení, že i naše vychodňarské město se stalo literárně slavným. V Ostravě - zamrzlém pekle - žijí jen nejtvrdší maníci, tak drsní, že entita, které se bojí i severští bohové, zde našla skvělé podmínky pro svůj vstup do našeho světa.

Na druhou stranu tento super mega hrdina možná je až zbytečně dokonalý a nesmrtelný. Postava, která se i po rozsekání na stovky kousků už za pár týdnů cítí opět fit, je přece jen pro mne trochu šablonovitá. Nějaké intelektuální podtexty v knize nehledejte. Miroslava Žamboch vytvořil přímočarou a předem jasnou akci, jenž má za úkol pobavit „drsné“ fandy fantastiky.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček