Čtenářské recenze

Michael Flynn - Eifelheim

Redakce (14.11.2011)

Cena Hugo, středověk a návštěva mimozemské rasy. To jsou tři hlavní lákadla, kterými se může kniha Eifelheim pochlubit. Do toho všeho se ještě připlete černá smrt, osvícený kněz, křesťanská teologie a pokročilá fyzika. Sice to na první pohled vypadá jako mišmaš bez ladu a skladu, ale pravda je naštěstí někde úplně jinde.

Zkuste si představit, že by teď přímo před vaším domem ztroskotala mimozemská loď. Jaká by byla vaše reakce? Vyděsili byste nebo byste raději zvláštním návštěvníkům nabídli čaj? A co teprve, když se podobná událost stane v době, která je ze všech stran masírovaná křesťanskou ideologií o ďáblech a démonech, smrtelných hříších a konci světa? Jestliže čekáte hořící hranice, mýlíte se.

Páter vesnice Eifelheim Dietrich je totiž velmi osvícený a moderně smýšlející člověk. Zajímá se o díla Aristotelova, zkoumá přírodní vědy a navíc jeho vlastní minulost není tak docela bez poskvrnky, takže by těžko mohl po někom bez uvážení hodit kamenem. Nově příchozím návštěvníkům se snaží všelijak pomoci a vysvětluje jim pro ně neznámé pojmy, jako např. bydlení, radost nebo podstatu duše. Právě rozhovory mezi Dietrichem a krenky (jak mimozemšťany nazývá) jsou jednou z nejzajímavějších částí knihy.

Je tu ale ještě druhý příběh, odehrávající se zhruba v současné době. Cliolog Tom pátrá po záhadě tajemně zmizelého Eifelheimu a přitom naráží na velmi zajímavé historické dokumenty a fakta. Proč například freska v kostele zobrazuje skupinku věřících v podobě kobylek se zářícíma očima? Jeho přítelkyně fyzička dodává jeho bádání racionální rozměr, i když k pochopení jejích teorií doporučuji alespoň základní znalost kvantové fyziky a problematiky „červích děr.“ Pokud ovšem ničím podobným neoplýváte, nevadí. Příběh sice pro vás nevyzní příliš vědecky, ale jinak mu to na zajímavosti příliš neubere.

Na knize si nejvíce cením dvou hlavních věcí. Tou první jsou historická fakta a postavy šikovně včleněné tu a tam do příběhu, takže kniha nepůsobí dojmem nedatovaného středověku. Některé události jsou sice poněkud posunuty v čase, ale to vše autor vysvětluje v dovětku. Moc se mi líbí také plynulé přechody mezi dobou středověku a současností. Nepůsobí chaoticky ani nepřehledně. Čtenář lehce vplouvá z jedné časové roviny do druhé, aniž by se cítil dezorientován.

Myslím, že kniha je určena pro velmi široký okruh čtenářů. Na své si přijdou milovníci záhad, obdivovatelé středověku i nadšenci s oblibou pro silné příběhy. Konec je tak překvapivý, že určitě knihu dočtete doslova s otevřenou pusou. Takže jestli hledáte nějaké kvalitnější počtení pro dlouhé zimní večery, je kniha Eifelheim určitě přesně pro vás.


Autorkou recenze je Jana Šrámčíková