Čtenářské recenze

Margriet de Moor - Virtuos

Redakce (13.08.2013)
Margriet de Moor - Virtuos Margriet de Moor - Virtuos

Kastráti – v tichosti se ve společnosti o nich mluví jako o zvláštních mužích, kteří jsou jakoby sexuálně postiženi, v životě handicapováni. Pojímáme to u jedněch spíše jako utrpení, u jiných snad jako podezření na právní trest za sexuální zločiny či úchylky. Jedině snad v oblasti hudby se o nich mluví bez onoho nádechu „neslušnosti“. A právě z prostředí operních pěvců se odehrává román nizozemské autorky Margriet de Moorové (*1941) nazvaný „„Virtuos“ (orig. De Virtuoos). Když v roce 1993 vyšel, vzbudil čtenářskou pozornost v celé západní Evropě. Obdobně jako o rok později proslavený belgicko-italský film „Farinelli“, nominovaný na mnoho prestižních filmových cen.

Hrdinou celkem krátkého románu je Gasparo Conti, slavný neapolský operní pěvec - kastrát z konce 18. století, na jehož život nahlížíme očima mladé vévodkyně Carlotty, jenž stejně jako on pochází z jedné vesnice v podhůří sopky Vesuv. Už v dětství ji uchvátil svým hlasem při zpěvu v kostele. Tehdy ani netušila, že by to mohl být snad i příslib lásky.

Pak jednoho dne najednou malý Gasparo zmizel. Do nedaleké klášterní školy, kde se „specializují“ na budoucí kariéru Bohem obdařených mladých chlapeckých hlasů, které po jisté operaci připravují na  dráhu pěvců kastrátů.

Hlavní příběh se pak odehrává o sedmnáct let později, během jedné operní sezóny v Neapoli. Mladá Carlotta, už spokojeně žijící v dohodnutém manželství, odjela s manželem z jejich venkovské usedlosti do Neapole, města plného vzrušení, hudby a lásky a touhy. Oba se zde vydávají za svými tužbami a užívají si bezstarostných měsíců.

A v proslulém operním svatostánku San Carlo po letech narazí na Gaspara, místi oslavovanou, téměř nedotknutelnou celebritu. A zcela bez ostychu se rozhodne ukojit svou milostnou tužbu dřímající v její duši od dětských let.

„Virtuos“ je historickým, milostným románem, ne zcela dle klasických představ, ve kterém hraje značnou, a vůbec neskrývanou roli další autorčina vášeň – hudba. Ona sama vystudovala na Královské konzervatoři zpěv a klavír, později na univerzitě i dějiny umění. Vliv hudby můžeme znát např. i z její další česky vydané novely „Kreutzerova sonáta“. (Vlastně celý její život je provázaný se světem umění. Za manžela měla sochaře, v umění pracují i její dcery.)

Hudba je onen další prvek v milostném trojúhelníku, který válčí o lásku krásného pěvce. A Carlotta už od počátku ví, že ona bude vždy ta druhá, nebo spíše ta brzy omrzelá a zapomenutá. Silných emocí dosahuje autorka netradiční  stylem kratších a citově silných vět. Možná se může zdát, že samotné vyprávění je až chaotické.

Autorka v rychlém, snad až hudebním sledu, totiž prolíná myšlenky, místa a časy. Často překvapí i výrazivy, které si nedokážeme spojit s dobou děje. Ale taky sexuálními  scénami (kastrát neznamená impotentní). Jak Moorová sama říká, že napsala historický příběh, ale ne historickým jazykem.

„Virtuos“ je vlastně příběh o krátké době štěstí, pro kterou ale stálo obětovat se a nikdy na ni nezapomenout. Příběh o oddanosti a naopak i silné sebestřednosti způsobené exkluzivní odlišností. A samozřejmě o bujném životě v městě milujícím všechny druhy vášní, hudbu především.

V překladu Magdy de Bruin Hüblové vydalo nakl. Pistorius a Olšanská v roce 2013.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček