Čtenářské recenze

Leoš Šimánek - V Kanadské divočině - O životě ve srubu u jezera Clark

Redakce (14.11.2011)

Musím se přiznat, že před přečtením této knihy jsem Leoše Šimánka neznala. Známé mi byly jen některé jeho knihy s cestovatelskou tématikou, které jsem vídávala za výlohami knihkupectví. Kniha „V Kanadské divočině - O životě ve srubu u jezera Clark“ byla první, kterou jsem od Leoše Šimánka přečetla.

Leoš Šimánek je cestovatel. Možná si řeknete, že tím se zajímavým nestává, vždyť cestovatelem dnes může být kdekdo! Ne však každý ze současných cestovatelů si troufne vydat se tam, kde to ještě nikdo neprobádal, ne všichni volí nepříliš tradiční způsob přepravy na svých cestách a v neposlední řadě určitě ne všichni cestovatelé cestují společně se svou rodinou. Leoš Šimánek je mimo tyto atributy také publicista, spisovatel, fotograf, vedoucí expedic a vlastně i průkopník.

Po přečtení této knihy vám možná bude váš život připadat nudný a všední. O jeho bohatém životě a cestách se můžete dočíst celkem v sedmnácti knihách, které zatím napsal a mimo to také na přednáškách, které pořádá. Má tři občanství a dva domovy. Jeden samozřejmě v Čechách a druhý na kanadském severozápadě, kde bydlí ve vlastnoručně postaveném srubu u jezera, který si od státu pronajal na 99 let.

Této knize už předcházely dvě, které na sebe navazují. Jedná se o tituly KANADA – život v divočině a NA KANADSKÉM SEVERU – Zpátky do divočiny. Tato kniha pojednává o jednom létě před 14ti lety, které Leoš Šimánek strávil se svou manželkou, synem a malou dcerkou ve svém srubu v Kanadě. S nápadem napsat o tomto romantickém pobytu knihu údajně přišly jeho děti. Tehdy jim bylo jedenáct a čtyři roky. Do srubu, ve kterém tehdy pobývali, se stále čas od času vracejí. Jak již bylo řečeno, Leoš Šimánek si srub postavil sám, a to v naprosté divočině, zhruba 200 km od nejbližší civilizace. Živi jsou pouze z toho, co si sem sami hydroplánem přivezou, a nebo pak z místních zdrojů, z toho, co si sami uloví a vypěstují. Celá rodina se tak naučila chovat se a dělat věci, které by doma v Čechách nikdy neprožily.

Celá kniha je prodchnuta myšlenkou lásky k přírodě, úctě k rodině, kterou jakoby tato samota stmelovala a upevňovala. Bylo až dojímavé číst o rodinné harmonii v místě, kde není žádná civilizace, telefony ani televize, počítače či hromadná doprava a další vymoženosti nejmodernější doby. Život v divočině nikdy nebyl můj sen, ale když jsem tuto knihu četla, nejednou mě napadlo, že jim jejich rodinný soulad vlastně nesmírně závidím!

Kniha je samozřejmě doplněna autorovými fotografiemi, nesmírně poutavými a krásnými, zachycujícími nádhernou přírodu!

A proč bych ráda každému doporučila tuto knihu k přečtení? Nejen proto, že se v ní dočtete o vaření jídel v bojových podmínkách, o situacích, kdy se rodina běžně setkávala s losy či lapáliích, jako když jim uplavala vana, ale především proto, aby poznali, že k rodinnému štěstí a spokojenosti vůbec není zapotřebí žádná z věcí, které nám současná technika a doba nabízí.


Autorkou recenze je Šárka Horáková