Recenze

Křižovatky: Nikdy neztrácejte naději

Redakce (06.08.2013)
Křižovatky: Nikdy neztrácejte naději Křižovatky: Nikdy neztrácejte naději

Anthony Spencer. Velmi úspěšný podnikatel, dokonale zná svůj obor a navzdory ekonomické krizi bez nejmenšího zaváhání pokračuje v rozšiřování svého majetku. Avšak lidsky je na tom podstatně hůř. Jeho duše zeje jako černá díra.

Po několika váhavých pokusech usoudil, že přátelství jakékoliv hloubky je špatnou investicí. Mělo velice nízkou návratnost. Skutečný zájem byl nepraktickým luxusem, na jaký Tony neměl čas ani energii.

Svou ženu od sebe dvakrát dost krutě odehnal, dcera se k němu nechce znát. Obchodní partneři i kolegové před ním cítí spíš strach než respekt, vycházejí s ním sice bez problémů, ale nechtěli by s ním trávit víc času, než je nutné. Anthony si říká, že mu to vyhovuje, a člověk by mu to téměř uvěřil. Ale zjevně něco není v pořádku. Boháč se skrývá ve svém tajném hnízdě a pořád víc propadá záchvatům paranoie.

Dřív, než se stihne dobrovolně svěřit do péče lékařů, zradí ho zdraví natolik, že končí v místní nemocnici, v komatu. Všechny, kterým na něm záleželo, od sebe v průběhu let odehnal, a teď jeho samota dosáhla nejzazšího bodu.

Zatímco však tělo spí, duch se dostává do jiných světů, a nelítostný, sobecký Anthony najednou vidí věci z jiné stránky. Zpočátku je stále věrný rozumu a snaží se všechno kolem sebe racionálně vysvětlit. Pamatuje si svůj kolaps a dochází k závěru, že se bezpochyby jedná o nějakou formu halucinací, způsobenou léky, jež mu podávají v nemocnici.

Pak je však čím dál tím zjevnější, že tato pouť má větší význam, než se domníval, a že má možná právě poslední šanci napravit alespoň něco z těch škod, co napáchal na svých nejbližších.

Dohlédl skoro až ke vzdálené zdi, několik kilometrů odsud, a po své levé straně jasně viděl zchátralý statek, kde se to ráno probudil. Tohle bezútěšné místo tedy mělo být jeho srdcem, pokud se tomu, co slyšel, dalo věřit. Nebyl to tak docela domov, ale ani to nebylo tak docela peklo. V tuhle chvíli se to druhé zdálo pravděpodobnější než to první.

SrdceVidí krajinu svého srdce, pustou a zanedbanou. Přesouvá se jako duch vědomím cizích lidí a všímá si utrpení, o jakém dosud ani netušil. Připomíná si vlastní bolest ze ztráty syna, jehož mu z náručí vyrvala těžká nemoc. Dítěti tehdy bylo pět let. Anthony jej bezmezně miloval a z jeho smrti se nikdy pořádně nevzpamatoval. Vinil nejdřív sebe, pak svou milující ženu, pak se obrátil proti samému Bohu. Jenže taková slepá zlost přece nikam nevede…

Autor tohoto nevšedního románu si našel davy příznivců už svou předchozí knihou – Chatrč se záhy po vydání stala kultovní záležitostí, zástupy nadšených čtenářů posílaly spisovateli svá slova obdivu, svěřovaly se se svými vlastními životními osudy, radostmi i strastmi. S Křižovatkami to nejspíš nebude jiné – Young zde nabízí nečekaně hluboký příběh o tom, jak důležité místo v našich životech patří naději, a jak málo stačí, abychom přispěli ke štěstí těch, kteří vytvářejí mozaiku našich dní na tomto světě.

* * * * *

Obálka„Poslyš, můj nejdražší…“ Odmlčela se a v Tonym její něžné oslovení vyvolalo nával něčeho bolestivého a zároveň milého. Nechal to pomalu odeznít, a ona, jako by přesně věděla, kdy to ustalo, pomalu pokračovala: „Co většinou musíme odpouštět ostatním, a zvláště pak sobě, je neznalost, která škodí. Lidé neubližují pouze záměrně. Daleko častěji ubližují jednoduše proto, že nic jiného neznají, že neumějí být něčím jiným, něčím lepším.“
Tony dostal chuť změnit téma. Tohle v něm vzbuzovalo emoce, které by raději nechal spát. Už tak měl za sebou dlouhý den.
„A kde vlastně bydlíš?“ Nedovedl si představit, že by někdo mohl skutečně žít v takovém stavení. Vypadalo spíš jako mizerně stlučená zahradní kůlna na nářadí.
„Bydlím všude tam, kde jsem,“ dostal stručnou odpověď.
„No, tak jsem to zrovna nemyslel,“ začal, ale ona ho přerušila.
„Já vím, jak jsi to myslel, Anthony, ale ty nevíš, na co se ptáš.“