Aktuality

Koutek japonského komiksu 9 - Džundži Itó, aneb Myslíte, že už jste viděli všechno?

Aleš Procházka (04.10.2017)
Džundži Itó - Spirála Džundži Itó - Spirála

Ve dnešním díle komiksového koutku se možná sluší hned ze začátku zlehka upozornit. Nedoporučuji v pracovní době googlit ani jméno autora, ani jeho knihy (a i mimo pracovní dobu se možná hodí trochu obrnit). Neříkejte, že jsem vás nevaroval...

Jistě, už jsme se tu zabývali několika mangami s vyloženě dospěláckou tématikou (třeba Gantz nebo Crying Freeman dětem do rukou rozhodně nepatří), ale ani ty na vašem duševním zdraví pravděpodobně nezanechají žádnou hlubší stopu. To se o Rybách nebo Spirále, které jsou zatím jedinými Itóovými díly v češtině, říci nedá, právě o působení trvalých následků se Džundži Itó (v anglické transkripci Junji Ito – a jen tak na okraj, původním povoláním je zubní technik) celý život snaží a jeho knížky si budete sakra dobře pamatovat. Jestli ne do smrti, tak přinejmenším pořádně dlouho. 

Spirála vyšla česky před nějakými deseti lety a bohužel se špatně shání, ale Ryby seženete (pokud si na ně troufáte) za výhodnou cenu zde: https://www.bux.cz/horory/ryby-utok-z-hlubin

Itó za svou dlouhou kariéru nevydal snad jediný komiks, který by neobsahoval prvky hororu. Jeho oblíbenou formou jsou kratší komiksové povídky, které pravidelně vydává ve sbornících nazvaných Junji Ito´s Horror Collection a Museum of Horror. Spirála povídkový původ nezapře, začínala jen volně navazujícími příběhy, které se v závěru jako spojily do jediné mohutné řeky děsu. Oproti tomu Ryby jsou pravděpodobně jeho nejdelším samostatným dílem. 

Premisa Ryb je docela originální. Krátce a stručně shrnuto, z japonského moře začínají vylézat ryby, vybavené podivným rezavým šasí s nožičkami. Dokud to jsou pouze tresky a podobná havěť, jsou spíš na obtíž, ale když se z hlubin vynoří první cupitající žralok, je definitivně po legraci. Podle vědců jsou sice mořské potvory už po smrti a veškeré myšlení obstarává právě ta konstrukce s nožičkami, ale zdá se, že rybám to myslí skoro lépe než za živa a mají pořádný hlad. To ostatně platí pro všechny živočichy, které padnou vražedným strojům za oběť… včetně lidí. 

Příběh, ač groteskně absurdní, má lehké ekologické poselství – za vraždícími stroji stojí pochopitelně lidský faktor a Itó naznačuje, že nebude dlouho trvat a příroda nám naše plundrování vrátí i s úroky. Co je na Rybách zvládnuté opravdu výjimečně, je zdařilý pokus působit kromě zraku čtenáře i na jeho čich. Svět je tu doslova zaplaven hnijícími, nafouklými mrtvolami a hlavním hrdinům to vůbec nedělá dobře. Pocit špíny, znechucení a všudypřítomného hnusu a hniloby prostupuje každou stránkou, rozkreslenou s morbidní fascinací do posledního detailu. Itó nemá rád stylizaci a zastává názor, že pokud se na něco nemá jít dívat, má to být na volbě čtenáře a ne autora. Jen málo knih ve vás dokáže vyvolat podobnou touhu dát si dlouhou a pořádně horkou sprchu!

Spirála je sice (ze začátku) o něco civilnější, ale zase brousí spíše do mysteriózního hororu než do sci-fi. Vypráví o malém městě v němž začne docházet k prapodivným úkazům, spojovaných jednotným jmenovatelem; všechny měly co dělat se spirálami. Všechny povídky jsou divné a všechny končí špatně, co si ale zaslouží pozornost je postupné gradování příběhu. Od historek, ze kterých vám po zádech proběhne lehké mrazení a mohl by se pod ně podepsat třeba Stephen King, se velmi rychle přesunete k šílenostem Cronenbergova formátu a skončíte u kosmických běsů v duchu Lovecrafta. 

Džundži Itó patří mezi světovou špičku, pokud jde o horor a jestli na něj máte nervy a žaludek, nemohu než doporučit cokoliv z jeho rozsáhlé tvorby.

Příště se podíváme na novinku na českém trhu, akční cyberpunkovou jízdu Bojový anděl Alita.