Aktuality

Koutek japonského komiksu 8 - Crying Freeman, aneb Zabije ho mafie?

Aleš Procházka (27.09.2017)
Crying Freeman Crying Freeman

Z manga sérií, které v češtině dosud vyšly, je Crying Freeman zatím nejstarší, v originále začal vycházet roku 1986. Má nám Čechům co říci přes třicet let starý japonský komiks? To si pište, že ano!

Pětidílnou ságu o neodolatelném a nezdolném gangsterovi Freemanovi najdete zde: https://www.bux.cz/autor/99651-koike-kazue-ikegami-rjoci

Na rozdíl od ostatních mang, na které jsme se dívali dosud, se Freeman velmi snadno škatulkuje - je to gangsterka ve východním gardu bez nějakých žánrových přesahů. Těšit se tak můžete na všechny lákavé atributy mafiánských příběhů (nebezpeční, dobře oblečení muži, femme fatale za každým rohem, zběsilé automobilové honičky, zbraně, drogy a brutální akce) a ještě na něco navíc (kung fu, docela dost sexu, vypjaté emoce a, trochu překvapivě, také silný romantický příběh). 

Ústřední dvojici tvoří zabiják čínské triády Sto osm draků, Jó Hinomura (později přezdívaný Plačící drak, po každé dokonané vraždě totiž bezděky roní slzy) a mladá malířka Emu Hino. Ta se čirou náhodou nachomýtla k mafiánskému vyřizování účtů a Jó před jejíma očima zavraždil příslušníka konkurenčního gangu. Hinomura ji sice nezabil, ale představil se jí; to znamená, že naživu zůstat nemůže.

Nedlouho poté ji mafián opravdu poctí noční návštěvou, učaruje mu ale její krása a klidná, silná odvaha. Rozhodne si ji proto unést (ne, že by se tedy Emu bránila, Hinomura je výjimečně pohledný a líbí se jí) – a vzít si ji za ženu. Tím také začíná jeho cesta na vrchol potravního řetězce, kdy s Emu (která obdrží přízvisko Tygří lilie) po boku stoupá hierarchií světového podsvětí a míří až na úplný vrchol. Na to, že původně byl uměleckým hrnčířem a k mafii se dostal spíše nedopatřením, se jedná o docela slušný výsledek…

Obvykle bych se nejprve věnoval tomu, co se na Freemanovi dá pochválit, a pak bych kritizoval. Tady je ale jednodušší zmínit jediné negativum, a to, že komiks je místy dost přehnaný ve stylu akčních filmů z osmdesátek (hlavně záporáci jsou vyloženě jak z bondovek). Jinak je ale Freeman dokonalá moderní klasika. 

Stylový, výpravný příběh s opravdu unikátními a silnými postavami. Dokonalá kresba lehkou rukou, která na rozdíl od hromady další mangy neobětuje detaily ve jménu akce. Perfektní zpracování v podání dvou vyzrálých umělců, kteří dobře věděli, že tvoří svůj majstrštyk (scénárista Kazuo Koike je jedním z nejplodnějších a nejvlivnějších tvůrců mangy vůbec, pod jehož vedením studovala přehršel moderních klasiků; a kreslíř Rjóiči Ikegami je profesorem umění na univerzitě v Ósace). Musím ovšem poznamenat, že Crying Freeman je silně zaměřený na mužské publikum. Auta, zbraně a krásné ženy vévodí skoro každé stránce a jsou rozkreslené s pečlivostí, hraničící až s fetišismem. Pokud vám nic neříkají, čtení si asi naplno neužijete.

Krátce a stručně, lepší mangu hned tak nenajdete a pokud jste fandou žánru, Crying Freeman je jasná volba.


Příště půjdeme ještě hlouběji na dřeň a představíme si dílo Džundžiho Itóa, umělce, který si za životní cíl vybral hrůzu, děs a hnus.