Aktuality

Koutek japonského komiksu 6 - Death Note, aneb Zápisník hromadného ničení

Aleš Procházka (13.09.2017)
Death Note - Rjúk Death Note - Rjúk

Představte si svět, kde je nejmocnější zbraní opravdu pero. Svět, kde se dá jedním tahem propisky zabíjet, chirurgicky přesně a beze ztrát na životech nevinných kolemjdoucích. A všechnu tu moc má v rukou vyšinutý student. Vítejte ve světě, kde vládne zápisník smrti - Death Note.

Detektivní drama se špetkou nadpřirozena najdete za výhodné ceny zde: https://www.bux.cz/vyhledavani?search=death+note

Když našel Light Jagami cestou ze školy podivný sešit (mimochodem – Japonci mají ve zvyku vynalézavě mrzačit cizí jména, především anglofonní, a v manze to bohužel platí dvojnásob), moc se nerozvažoval a vzal ho na prozkoumání domů. Na předsádce stály ještě podivnější instrukce. Zápisník má podle nich schopnost zabíjet; stačí do něj zapsat jméno oběti, čas a příčinu smrti. Pokud se napíše pouze jméno, dotyčný zemře na infarkt, několik minut po zapsání. (Pravidel je podstatně více, ale tahle jsou nejdůležitější.)

Light tomu nevěří ani za mák, ale když si v televizních zprávách všimne vhodného kandidáta (zločince, který v nedaleké školce drží rukojmí), rozhodne se zápisník otestovat. A světe div se – ono to zafunguje...

Týden se sešel s týdnem a za Lightem dorazil na návštěvu původní majitel deníku - šinigami (zde přeloženo jako "smrtonoš") jménem Rjúk. Pokud vám slovo "šinigami" zní povědomě, nemýlíte se, Bleach se jimi jen hemžil. Na rozdíl od pohledných, víceméně lidských a všeobecně docela sympatických šinigami z Bleache vypadá Rjúk o něco smrtonosněji. Trochu jako kdyby odešel z kapely Kiss těsně předtím, než se proslavili, nebo ještě spíše jako Lobův hubenější bratranec. Vyjde najevo, že zápisník slouží šinigami pro sběr duší smrtelníků, Rjúkovi se podařilo přijít k jednomu navíc a tak ho jen tak z nudy pohodil na ulici a čekal, co se bude dít.

Lighta jeho návštěva nejen nepřekvapí, ale docela se na ni i těšil a hned zčerstva se pochlubí svým zacházením se sešitem. Prvních několik stran je totiž hustě popsaných jmény teroristů, mafiánů a dalších zlořádů. Milému studentovi prostě a jednoduše přeskočilo a rozhodl se, že s pomocí zápisníku ze světa vymýtí zlo. Jen se ve zprávách doslechne o nějakém narkobaronovi, sériovém vrahovi nebo teroristovi, začne psát. Všechny oběti nechává zahynout na infarkt, aby celý svět poznal jeho rukopis (v tomto případě doslova) a zjistil, že s ním má počítat. Rjúka Lightovo nakládání se zápisníkem fascinuje, očividně je první člověk, který se ho rozhodl použít pro nějaký vyšší cíl (a také do něj vepsal bezkonkurenčně nejvíce jmen). Sešit se mu proto rozhodne ponechat, alespoň přechodně.

Úřadům Lightovo samozvané tažení za spravedlnost neunikne a vytvoří pro jeho polapení speciální detektivní skupinu, kterou vede nejlepší vyšetřovatel světa, známý pouze jako L. Poměrně rychle se L daří zjistit, že Kira (tak začala Lightovi přezdívat média, jedná se o japonskou výslovnost slova "killer", tedy "zabiják") nejen že bydlí v Japonsku, ale rovnou správně odhadne i prefekturu. Light zjišťuje, že proti sobě má rovnocenného soupeře a rozehrává partii, která musí skončit smrtí detektiva, nebo mstitele.

Death Note je ze sérií, kterým jsme se věnovali v komiksovém koutku, nejkratší, skončil po pouhých dvanácti knihách (vyšla ještě kniha třináctá, ale ta je spíš bonusová pro fandy série - obsahuje skicy, rozhovory a poznámky obou autorů) a vyšla komplet česky. Oproti delším sériím, které musí zákonitě obsahovat nějaké hluché pasáže nebo v nich občas ujede kresba, není v Death Note nic navíc a nic špatně, série byla od začátku na těch dvanáct knih plánovaná. Hladké, klinicky dokonalé kresbě není co vytknout, k odosobněně drásavému příběhu se hodí výborně. Všechno sedí tak, jak má, a kdyby se tu nepotloukali šinigami, atmosféru bych směle přirovnal k nějakému pozvolna plynoucímu kriminálnímu dramatu, třeba ve stylu Temného případu nebo Mostu. 

Upřímně, kdyby autor oželel šinigami a zápisník prostě fungoval sám o sobě, Death Note by bez problémů obstál jako moderní kříženec Zločinu a trestu a Opičí pracky. To bychom ovšem zase přišli o zajímavé dialogy mezi Lightem a Rjúkem (který sice není člověk, ale má s lidmi dost zkušeností a Light ho nepřestává překvapovat) a v podstatě jediný zdroj humoru v celé sérii. Kromě Rjúka jednoznačně vyčnívají postavy Lighta a L, dvou vysoce funkčních arogantních sociopatů, kteří se liší v zásadě jen motivací. Oba mají děsivý vliv, kterého využívají v podstatě bez odpovědnosti a pro splnění cíle neváhají jít přes mrtvoly. 

Poselství Zápisníku smrti je jasné - nehrajte si na boha. Manga nastoluje otázku, jestli se svět s moudrým absolutistickým tyranem v čele může stát moderní utopií, a vzápětí na ni podává zápornou odpověď. Light se sice usilovně snaží používat schopností zápisníku pro objektivní vyšší dobro, ale je konec konců jen člověk a začne ho zneužívat čím dál častěji. Absolutní moc holt kazí charakter absolutně... 

Death Note patří mezi to nejlepší, co u nás z japonské mangy vyšlo. Pokud oceníte detailní kresbu, těžkou noirovou atmosféru a realisticky zkažené hrdiny, nepátrejte dál. 

Příště se podíváme na zoubek nemrtvým. Do komiksového koutku vtrhne nenažraný Tokijský ghúl!

(P. S.: Letos také Netflix natočil podle mangy seriál, přesazený do amerických reálií. Bohužel zatím vyvolává spíše negativní odezvu - především na scénář - se kterou musím do značné míry souhlasit.)