Aktuality

Koutek japonského komiksu 5 - Gantz, aneb Muži v černém po japonsku

Aleš Procházka (06.09.2017)
Gantz Gantz

Pod podivným názvem se skrývá šílená sci-fi jízda plná zběsilé střelby, fantasmagorických ufonů a decentní erotiky. Gantz je seinen jako řemen, který se bojí máločeho a s tarantinovskou drzostí míchá žánry.

Akční řežbu Gantz najdete za super ceny zde: http://bit.ly/gantz-bux

Kdybyste po smrti dostali šanci žít dál, vzali byste to? A jakou cenu byste byli ochotni zaplatit? Keie Kurona (první pád: Kei) se nikdo neptal. V jednu chvíli se spolužákem ze střední zachraňovali opilého bezdomovce z kolejiště metra. V druhé se, spolu s několika dalšími nešťastníky, ocitli v normálně vyhlížejícím tokijském bytě (pokud nepočítáme rozměrnou černou kouli uprostřed jedné z místností). Na první pohled s ostatními nemají nic společného, teprve po porovnání vzpomínek zjistí, že všichni prožili blízké setkání se smrtí. Ovšem, pouze předčasnou smrtí; nikoho, kdo umírá doma v rodinném kruhu, tu nenajdete.

Pomyslné prsty v tom má Gantz, tj. bytost, která přebývá v černé kouli. Aniž by odhalil nějaké podrobnosti o sobě nebo o tom, jak přesně milé hrdiny vybral a zachránil, informuje nesourodý tým, že naživu jsou jenom díky jeho zásahu – a to, jak prožijí svůj druhý život, už je  na nich. Gantz chce za výměnu jenom menší službičku, stačí, když čas od času zlikvidují nějaký ten šmejd z vesmíru, potloukající se ulicemi Tokia. Za tímto účelem je také vybaví slušivými (a překvapivě užitečnými) kombinézami a arzenálem, kterým by nepohrdli ani Muži v černém. Frenetická (oboustranná) vyvražďovačka může začít... Sluší se zdůraznit, že autor se s hlavními postavami nijak nemazlí a postavy vedlejší jsou vyloženě žrádlo pro děla. 

Pro začátek musím trochu uvést do souvislostí renomé autora mangy (japonský termín je „mangaka“). Abyste rozuměli, takový Masaši Kišimoto (autor Naruta) je vnímaný v podstatě jako žijící klasik, Hadžime Isajama (Útok titánů) jako čerstvá krev a velká naděje pro novou generaci, mangakové z dřevních dob jako jsou Širó Masamune (Ghost in the Shell), Akira Torijama (Dragon Ball) nebo dokonce nedostižný Osamu Tezuka (který prý za svou dlouhou kariéru nakreslil více než jeden milion komiksových buněk) si potom bez diskuze vydobyli místo ve fondu japonského kulturního dědictví. Mangaka Gantze, Hiroja Oku, rád kreslí velká poprsí a velké zbraně, a tím jeho ambice a přínos kulturnímu dědictví začínají a končí.

Však podle toho Gantz také vypadá. Málokdy najdete alespoň pět po sobě jdoucích stránek, kde by nikdo nerozprsknul nějakého slizkého vetřelce nebo se neprsila urostlá slečna, která musí trpět příšernou bolestí zad. Abych ale nebyl úplně nespravedlivý, Gantz nějaký příběh má, i když ho zprvu musíte hledat s drobnohledem. V pozdějších knihách vystupuje do popředí a dává větší smysl, než se na první pohled zdá. 

Největší devizou Gantze je kresba. Ač se to z předchozího popisu nemusí zdát, Oku je puntičkářský realista a  nesnáší stylizaci. Jistě, jeho mimozemšťané vypadají mnohdy bizarně, ale vypadají přesně tak, jak je zamýšlel. V Gantzovi nenajdete jedinou čárečku mimo, všechny panely jsou tam, kde byste je čekali - mangaka nedělá scénáristické chyby a svou vizi dokáže dokonale převést na papír. Násilí a krvavou akci zobrazuje bez servítků, erotiku sice vkusně, ale tak otevřeně, jak to jen japonské zákony snesou. (Čistě pro případ, že by na to snad někdo ještě nenarazil – v Japonsku se v médiích nesmí zobrazovat genitálie a musí se cenzurovat i v obsahu pro dospělé. Tím japonská cenzura nekončí, kupř. se také ve zpravodajství nesmí zobrazovat mrtví lidé, ale tohle bude asi nejčastější případ, na který natrefíte.) Oku také sice preferuje, ehm, vyvinutější dámy, ale stále takové, jaké můžete případně potkat na ulici - a také jim nadělil do vínku čistě dospělé vzezření a rozpoložení. Plastikové stydlivé nanynky ve školních uniformách se zajíkavým pištivým hláskem, nerealistickými proporcemi a nasazovacíma kočičíma ušima (tj. rekvizita každé druhé mangy, hřeší na to třeba i minule zmíněný Bleach) tu nenajdete, tady jsou všichni kromě ufonů relativně normální. 

Krátce a stručně - Gantz je všechno, co si pod pojmem "manga" představí vaši rodiče. Na výplach mozku ideální, navíc pokud dáte Gantzovi šanci dlouhodobě, odmění vás překvapivě vrstevnatými a realistickými postavami a slušným dystopickým příběhem. Vždycky, když si myslíte, že už vás nic nepřekvapí, tahle manga to dokáže levou zadní a s prstem v nose.

Příště se podíváme na něco pomalejšího a představíme si psychologické detektivní drama nazvané Death Note - Zápisník smrti.