Aktuality

Koutek japonského komiksu 14 - Sajonara a šáteček

Aleš Procházka (08.11.2017)
Hvězdy komiksů od Osamu Tezuky Hvězdy komiksů od Osamu Tezuky

Dnešním dílem náš krátký cyklus o japonském komiksu uzavřeme. Ale nevěšte hlavu! Ke svému oblíbenému tématu se budu čas od času vracet - a navíc, kdo ví, třeba už pro vás připravujeme nějaký nový seriál článků na jiné téma!

Komiksy západní i asijské provenience u nás najdete zde: https://www.bux.cz/comics-2

Dosud jsme si představovali především jednotlivé série s krátkým úvodem do příběhu a lehoučkým shrnutím, co od nich lze očekávat. Dnes zkusím alespoň povšechně vysvětlit, jaký je rozdíl mezi vnímáním japonské mangy (a jeho animovaného protějšku, anime) v Japonsku a role komiksu na Západě (kam se, z japonského úhlu pohledu, řadíme i my). 

Manga a anime zažily neuvěřitelný rozmach v období po druhé světové válce. I když vím, že tahle metafora pokulhává na všechny čtyři nohy, nabízí se zde paralela s protektorátním filmovým průmyslem, který (až do heydrichiády) vesele chrlil jednu komedii s Vlastou Burianem za druhou. Prostě a stručně - doba byla zlá a lidi se chtěli bavit. Poválečná situace v Japonsku vůbec byla trochu podobná té naší (včetně např. jídla na příděl), s tím rozdílem, že si za to na jednu stranu mohli víc než my, na stranu druhou je bombardovali podstatně víc než nás a na stranu třetí se přece jen s Američany dá domluvit lépe než se Sověty.

Z tohoto období si přiblížíme titána mangy, který se o její rozmach zasloužil více než kdokoli jiný - neuvěřitelně plodného a zručného umělce jménem Osamu Tezuka. "Otec mangy" Tezuka je (mimo jiné) autorem populární mangy Astro Boy, která mu otevřela dveře na Západ, ilustrovaného životopisu Buddhy nebo volně navazujícího sci-fi cyklu Phoenix. Jeho celé dílo čítá na sedm set knih, sto padesát tisíc stránek a milion komiksových okének. Jeho poslední slova (zemřel v šedesáti na rakovinu) byla "Nechte mě, prosím, ještě pracovat". 

Tezuka mi také poslouží jako příklad. Jeho stěžejní díla totiž pokrývají víceméně celé čtenářské spektrum. I kdybychom si vzali jako příklad jen jeho nejslavnější série, Astro Boy je dětský komiks (s velkým přesahem), Phoenix je mnohovrstevná sci-fi pro puberťáky a mladší dospělé a detektivní manga z lékařského prostředí nazvaná Black Jack je určena pro dospělé. Tím rozhodně nekončí, jeho životopis Buddhy by mohl sloužit jako skripta pro studenty religionistiky a jeho nejtemnější manga MW je protiválečné psychologické drama, ve které se z nevinné oběti testu biologických zbraní stává cynické, sobecké monstrum. Také mimochodem napsal politický thriller v obrázcích nazvaný jednoduše Adolf...

Kdybych chtěl rozebírat celé Tezukovo dílo, můžeme tu sedět do zítřka a proto raději přejdu k jádru pudla. V Japonsku je, nejen díky Tezukovi, manga vnímána jako celistvá a organická část kulturního spektra a osobitá forma uměleckého projevu. Čtou ji na denní bázi všichni, včetně dětí a důchodců, a čtou ji třeba i v metru cestou do školy, práce, k doktorovi nebo na hodinu tai-či. Dokud nečtete něco s obrázky, které by mohly vzbudit pohoršení (jednoduchý rozlišovací test; pokud k nákupu knihy potřebujete občanku - bingo), nikdo se nad vámi nepozastaví, nebude vám koukat přes rameno a zdvihat na vás obočí. Číst komiksy je normální, dělal to každý a kdo říká že ne, čte je dodnes! A je to v pořádku. 

Tohoto statutu se komiksu na Západě nikdy dosáhnout nepodařilo. Komiks bylo odjakživa okrajové médium, vyhledávané převážně mladými muži, přehlížené, zesměšňované a ostrakizované. Přese všechnu tvrdou práci, kterou pro něj v posledních deseti, patnácti letech odvedl filmový průmysl, jím také zůstává a jen bůh ví, jak dlouho ještě bude relativní popularita komiksu trvat. Jediné komiksové filmy, které uspěly na celé čáře, jsou ty superhrdinské. V Japonsku je sice také nejúspěšnějším žánrem šónen, který jakž takž odpovídá cílové skupině, ale masivně populární jsou třeba i komiksy pro dívky nebo vyloženě dospělácky pojatá dramata, kde si autor zvolil za tvůrčí formu komiks, protože se mu tak zdálo jeho dílo nejfunkčnější. Veškeré pokusy masově zavést na Západě komiks pro dospělé publikum, ztroskotaly (čas od času se najde světlá výjimka jako Maus, Padoucnice nebo Strážci). 

Jinými slovy - v Japonsku panuje status quo, kterého bych se jako zatvrzelý fanda jednou rád dožil u nás. Ale příliš nadějí v to nechovám. 

Rád jsem se tu s vámi každý týden setkával a bylo mi ctí představit, jakkoli zběžně, kulturu, kterou obdivuji a umění, které má blízko k mému srdci. Těším se zase někdy - na shledanou!