Aktuality

Koutek japonského komiksu 1 - Úvod, aneb Není se čeho bát

Aleš Procházka (09.08.2017)
One piece One piece

Nebudu zastírat, že japonský komiks (manga) je pro mě srdeční záležitostí. Na druhou stranu si nechci nic nalhávat – vím, že je to také fenomén pro nezasvěcence skoro neproniknutelný. Za cíl této minisérie článků bych si tedy chtěl vytyčit alespoň malou „nalejvárnu“ pro nedotčenou veřejnost, ve které představím několik nejznámějších sérií (dostupných v tuzemsku) - a snad i někoho přesvědčím, že se tu opravdu není čeho bát.

Japonskou mangu, a nejen tu, naleznete za super ceny v naší sekci komiksů: https://www.bux.cz/comics-2

Jestli v našich zeměpisných šířkách nemá komiks zrovna na růžích ustláno, řekl bych, že manga musí spočívat přímo na Záhořově loži. Kdo to kdy viděl, aby měla série čtyřicet dílů! A navíc je to černobílé! A čte se to zprava doleva! A za dvacet minut máte dočteno! A taky to je všechno na jedno brdo!

Dost z těchto výkřiků do tmy má své opodstatnění. Evropan je zvyklý na barevnou, fotorealistickou malbu. Japonci jsou zvyklí na hromadu akce, která se přece jen snáze tvoří se schematickou kresbou. 

Evropan se smíří s jedním komiksovým albem za rok (Saudkovi trval Arnal a dva dračí zuby, který má s doplňkovými příběhy nějakých 48 stran a je černobílý, něco přes dva roky. Tam se mu ovšem do cesty ke stolu trochu pletly lahve…). Japonec čte - a japonský autor píše a kreslí! - kapitolu (asi 20 stran) za týden. 

Evropané vnímají komiksy spíše jako sled jednotlivých výpravných obrazů. Japonský komiks má odsejpat jako film.

A čtení zprava doleva… no, ne všude se píše stejně jako u nás. Zvyknete si. Já osobně jsem si zvykl moc a občas beru zprava i normální knihy, což pak nebývá dobré pro překvapivá rozuzlení zápletky.

Obě vývojové větve mají svá specifika a obojí se má od svého protějšku co učit. Ovšem, jak jsou Japonci ve spoustě věcí adaptabilní, zrovna pro umění to neplatí. Zatímco euroamerický komiks si z mangy bere lekce v dynamičnosti a čile opisuje především z bojových scén, manga při zajetém tempu produkce prostě musí zůstat taková, jaká je. Myslím, že tady se podařilo tuzemským vydavatelům najet na celkem rozumný systém, kdy vydávají jednu knihu (zhruba 10 kapitol) za čtvrt roku – tímto způsobem se k nám dostane nějakých čtyřicet kapitol za rok, což je plus mínus japonské tempo. 

Japonci čtou komiks v magazínech. Největší a nejznámější je Shonen Jump, který vychází jednou za týden v nákladu několika milionů kusů. Má přes čtyři sta stran. Cena? Padesát korun. Ne, nic z toho není překlep, při takhle šíleném nákladu jsou v něm reklamy drahé jak malý pes a Shonen Jump dělá neuvěřitelné obraty. Nejpopulárnější manga vychází právě v Jumpu, který se soustředí především na puberťáky (kluky mezi tak 11-18 lety). A to je prosím jen jeden žánr; podobných magazínů jsou hromady, i když Jump je zdaleka nejúspěšnější. (Předesílám, že popisuji pouze ten nejčastější formát produkce. Není to koneckonců evangelium a odchylky mohou nastat všude.)

Literární žánry v podstatě odpovídají těm našim, jen je ještě zastřešuje termín pro danou cílovou skupinu. S japonskými slovíčky se tu pokusím šetřit a představovat je pozvolna. Řekl bych, že prozatím si vystačíme s těmi pro série, které u nás vychází; šónen jsou komiksy pro puberťáky mužského pohlaví (pro dospívající slečny je tu šódžo – ta slova znamenají doslova „chlapec“ a „dívka“) a pro dospělé chlapy je tu seinen. Pokud byste chtěli nějak zařadit delší série, které vycházejí v ČR, jedná se v podstatě jen o šónen a seinen, navíc výrazně akční. Na rozdíl od euroamerického komiksu v tom japonském neplatí, že komiksy jsou pouze pro (nehodící se škrtněte) šprty/úchyly/sériové vrahy/tlusté ajťáky/všechno najednou. Samozřejmě, ti tvoří nejširší publikum, ale kromě nich čtou v Japonsku komiks v nějaké míře skoro všichni. Holky, slečny, sportovci, úředníci, důchodci, mámy od rodiny… 

V manze najdete všechna možná témata, podobně jako v televizi, jejíž tématický záběr do značné míry kopíruje. Od obligátního schématu „jsem malý pívo a po šedesáti knihách ze mě bude král vesmíru“ po každodenní trable, sitcom, romantiku, erotiku, horor nebo třeba sci-fi, Japonci píšou všechno – a pohříchu často i velmi dobře. Byla by určitě škoda nechat tuto rozsáhlou oblast světové literatury neprobádanou a připravit se o zajímavý čtenářský zážitek.

Příště se vrhneme na první a v Čechách nejdéle běžící sérii nazvanou Naruto. Zjistíte mimo jiné, jak chutná ramen, co mají společného nindžové a šinobi a jak se dá za patnáct let vydat dvaasedmdesát knih.

P. S.: Obrázek v záhlaví je z mé oblíbené mangy, která se jmenuje One Piece. Je dlouhá, je vtipná, je o pirátech a v ČR zatím bohužel nevychází, ale pokud bude čas a vůle, také bych jí chtěl věnovat pár řádek.