Čtenářské recenze

Kathryn Stockettová - Černobílý svět

Redakce (14.03.2012)

Černobílý svět je pohledem na postavení černošských hospodyň v domácnostech bílých patricijských amerických rodin ze dvou odlišných pohledů, jednak z pohledu bělošky Skeeter a dvou černých žen mladší Minny, která byla několikrát díky své hubatosti propuštěna z práce a starší, přemýšlivé Aibileen, která si bolestně uvědomuje své postavení ve společnosti.

Děj se odehrává v 60. letech minulého století, kdy byly (dnešní terminologií řečeno) projevy rasismu běžnou součástí života a nikdo se nepozastavil třeba nad tím, že černoši nesmí navštěvovat knihovnu pro bílé, či že je nemyslitelné, aby byl černoch ošetřen v nemocnici pro bílé, byť by šlo o život.

Inteligentní Skeeter se rozhodne sepsat knihu, která by se skládala z příběhů vyprávěných černými hospodyněmi a ukázala v plném světle jednání "bílých paniček" se služebnictvem. Tyto dámy z takzvaně lepší společnosti na jedné straně pořádají charitativní akce, kdy výtěžek jde na "ubohé hladovějící africké děti" a na druhé straně dávají černochům ve svém okolí najevo pohrdánía přezíravost.

Každá s žen má své trápení, Skeeter se potýká s dominantní matkou, která by ji ráda dotlačila do vdavek, (samozřejmě na patřičné úrovni), navíc ji trápí i to, že černá hospodyně Constantine, která ji vychovala, zmizela a ona neví proč, ani kam, Aibileen přišla tragicky o syna a Minny trpí ve svazku s násilnickým manželem.

Vznik knihy provází mnoho těžkostí - hospodyně se obávají prozrazení a následné pomsty, není ani jasné, zda vůbec knihunakladatelství vydá.. .

Nejsmutnější z mého pohledu je ta skutečnost, že dokud byly malé děti vychovávány hospodyněmi, milovaly je, ale jejich vlastní rodiče jim vlastním příkladem a vštěpováním vlastních názorů natolik křiví charakter, až se děti postupně stanou tím, čím jsou jejich rodiče - konvencemi svázanými pokrytci.

Prudérní společnost je pohoršena knihou, odhalující v plné nahotě ubohost povýšeného chování a pohrdání, neodůvodněného ničím jiným, než přežitými zvyky z otrokářských dob. Dovolím si malou vsuvku - otroctví je vůbec temnou skvrnou novodobých dějin.

Ačkoli je kniha autorčinou prvotinou, stala se po svém vydání ihned bestsellerem. Knihu mohu jen doporučit, jedná se skutečně o výjimečnou knihu, mistrně napsanou. Spisovatelka svým románem projevuje úctu tisícům hospodyň a snad i maličko splácí dluh, který má bílá rasa vůči všem ponižovaným a zotročeným.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová