Čtenářské recenze

Justin Cronin: Dvanáctka

Redakce (28.08.2013)

V minulém roce jsem se poprvé seznámila se spisovatelem Justinem Croninem. Četla jsem od něho jeho stěžejní knihu, Přechod - první díl z jeho plánované trilogie. Přechod mě při čtení úplně pohltil a já jsem se mohla ocitnou ve světě, který zachvátila upírská infekce. Nebo spíše v tom, co ze světa, jak ho normálně známe, zbylo. Už po dočtení prvního dílu jsem se nemohla dočkat dílu dalšího. A letošní rok jsem se dočkala. Dvanáctka je opět s námi.

Justin Cronin se narodil roku 1962 v Nové Anglii v Americe. Působí jako univerzitní profesor angličtiny a se svou rodinou žije v Houstonu v Texasu. Prosadil se svou první knihou z roku 2001 s názvem Mary and O´Neil, avšak do čtenářského podvědomí se dostal se svou knihou Přechod (v České republice vydaná roku 2010). Jedná se o první díl z post-apokalyptické trilogie, která má jedno oblíbené společné literární téma - upíry. Avšak jedná se o úplně jiný příběh, než jaký známe například od Stephanie Meyerové. Třetí díl této trilogie (The City of Mirrors) by měl vyjít v roce 2014.

Vše začalo nebezpečným vojenským experimentem, který se vymkl kontrole. Dvanáct trestanců, kteří jsou za své činy odsouzeni k smrti, jsou svým způsobem vysvobozeni a zároveň odsouzeni snad nejhorším možným způsobem. Jsem Babcock-Morrison-Chávez-Baffes-Turrell-Winston-Sosa-Echols-Lamb-right-Martínez-Reinhardt-Carter. Těchto dvanáct mužů se promění v chladnokrevné a nesmrtelné upíří zabijáky, kteří zabíjejí bez varování vše a všechny, které uloví. Co je to pro ně za život? A co je to za život pro všechny civilní obyvatele, kteří se musí schovávat, v noci se někde zabarikádovat a ještě není jisté, zda-li vůbec nějakou noc přežijí? Tato banda dvanácti rozšiřuje své řady a vytvářejí si své vlastní legie. Ve Dvanáctce se už nejedná o původních dvanáct odsouzenců, protože Giles Babcock je už po smrti.

Lidé, kteří přežili, si staví opevnění a kolonie. Několik jich přežije, ale stále častěji někam i lidé mizí. Kam? Co se s nimi vlastně děje? Stali se potravou pro “viráky” a nebo je za tím něco jiného?

Naši známí hrdinové z předchozího dílu jsou opět s námi. Dvanáctka se odehrává po nějaké době od prvního dílu a i když jsem si myslela, že si děj Přechodu už tak živě nepamatuji, tak jsem se spletla. Sice jsem měla trochu nepořádek ve jménech, ale na konci knihy je připojen Dramatis Personae, který se stal mým nezbytným pomocníkem při čtení.

Druhý díl navazuje na to, kde skončil ten první. Dozvídáme se, že svět je pořád stejný, že se zbytek přeživších musí neustále ukrývat a bát se o svůj holý život. Avšak něco je jinak. Amy Harper Belafonteová, dívka Odnikud, se vydává spolu s Luciem Greerem na tajemnou výpravu, o které nikomu neřekne. Proč a kam se tito dva vydávají? A proč s tím nadělají tolik tajností?

Byla jsem překvapená jak přátelství, vzniklá v Přechodu, pokračují i ve Dvanáctce. Nebudu tu jmenovat všechny, ale chtěla bych zmínit především poručíka Petera Jaxona, který mi přirostl k srdci již při čtení prvního příběhu. I ve Dvanáctce je stále stejně kurážný, nebojácný a nezapomíná na ty, které jsou s ním i na ty, které již ztratil. Tohohle chlapa prostě nejde nic jiného než obdivovat. I tentokráte máme možnost se vydat na putování s ním a jeho přáteli. Ve Dvanáctce se seznámíme i s novými postavami, které hrozný útok ničitelů přežili. Nikdo z nich se nevzdává.

Seznamujeme se i s novými událostmi. Nejvíce zapamatovatelným se stal masakr na Poli, kde bylo viráky napadeno několik rodin s dětmi. Ale těla některých z nich se vůbec nenašli. My postupně můžeme zjišťovat, kam tito “zmizelí a nenalezení” lidé zmizeli.

Toto místo mi hodně připomnělo koncentrační tábory za druhé světové války. Cítila jsem tíseň, když jsem o tom četla. Ale pořád jsem v sobě měla naději. Naději v to, že se něco stane a tito lidé budou svobodní. Neprozradím vám, zda-li se tomu skutečně tak stane, to si musíte přečíst sami. Ke konci knihy jsem se těšila na závěr knihy, protože jsem si myslela, že už se konečně spousta věcí vyjasní, ale to by nesměl následovat třetí, závěrečný díl této trilogie. Tak už aby byl k mání.

Velmi se mi líbí, že na začátku každé nové kapitoly je výstižná báseň či citát z nějakého díla dalšího autora. Setkáme se i se samotným Williamem Shakespearem. Na mě tyto citáty a básně působily jako pořádný naviják, na který jsem se vzápětí chytla a držela se až k dalšímu navijáku. Kniha obsahuje dohromady dvanáct kapitol plus prolog a epilog. Kapitoly jsou dále rozdělené do dalších kapitol označených čísly. Střídají se zde různé časové roviny, takže chvílemi se mi zdál příběh nepřehledný, ale nic to nezkazilo na mém celkovém dojmu.

Při čtení Dvanáctky jsem byla trošku rozpačitější než při čtení prvního dílu. Nedokázala jsem si představit, jak autor rozvine příběh tak, aby byl stále zajímavým a aby mu nescházelo celé “tajemno” tohoto příběhu. Musím uznat, že se mu to povedlo, ale první díl je prostě první díl a tomu se nic nevyrovná. Ale zklamaná jsem rozhodně nebyla. Knihu bych rozhodně doporučila těm, kteří mají rádi upírské příběhy. Zaručuji vám, že tento je úplně odlišný od těch, než které známe. 

A nesmím zapomenout na obálku. Ta je stejně jako u Přechodu naprosto famózní. Člověk se cítí jakoby ho odevšad někdo pozoroval.

Autorka recenze: Monika Štěpková
http://monushka6.webnode.cz/