Čtenářské recenze

Joseph Gelinek - Ďáblovy housle

Redakce (07.11.2011)

Thrillery patří asi k nejčtenějším knihám současné doby a je jich spousty druhů. V posledních letech u nás nejvíce „letí“ severské thrillery, ale v kurzu jsou stále i klasické americké „krváky“, moderní forenzní detektivky, mysteriózní thrillery, právnické thrillery atd. Španělský autor používající pseudonym po bývalém virtuózovi Josefu Jelínkovi nám předkládá další žánr – hudební thriller.

Prvním byl román „Desátá symfonie“, který měl značný čtenářský ohlas, a tak v roce 2009 se na trhu objevila jeho druhá kniha s názvem „Ďáblovy housle“ (orig. El Violin del Diablo).

Tento román by se dal vlastně charakterizovat jako průvodce dějinami hudby skrze vraždy. Základem příběhu je legenda o houslích patřících kdysi famóznímu houslistovi Paganinimu. Tento podle mnohých nejlepší houslista v dějinách dokázal hrát díla, které sám vytvářel a dodnes je jen pár umělců, kteří je zvládnou mistrně přehrát. Z tohoto důvodu je s jeho jménem spojená legenda, že své virtuozity dosáhl díky tomu, že se upsal samotnému ďáblu.

Příběh se ale odehrává v dnešní době ve Španělsku, kdy je během koncertu zavražděna nejlepší houslistka světa Ane Larrazábalové. V jednom salónku je nalezeno její mrtvé tělo, ale chybí její skvostné housle stradivárky v hodnotě několika miliónů dolarů. Podle legendy patřily právě Paganinimu, a dle pověry, každý jejich majitel bude proklet a brzy zemře. Její vražda nakonec přistane na stole policejního inspektora Raúla Perdoma.

Pojem hudební thriller, nebo jak v knize někde píšou thriller s hudební tématikou, snadno pochopíte už od prvních stránek. Celý případ se nejenže odehrává ve světě muzikantů, skladatelů atd., ale autor nám skrze tyto postavy předkládá dějiny hudby a jejich zajímavé osobnosti a jména. Jak sami při listování uvidíte, kniha je pro snadnější identifikaci jednotlivých osobností a termínů plná vysvětlivek pod čarou.

V knize je přece jen cítit ten jižanský siestový svět. Žádné velké chvátání, samozřejmostí je milostné vzplanutí, atd. Naopak milovníkům hard thrillerů bude chybět moderní technologie, chladná logika jak činu tak vyšetřování, vyšinutost a bestialita vraha. Ale právě tím se kniha odlišuje. K tomu ještě nutno poznamenat, že celá hlavní myšlenka je spojená s okultním, ďábelským prokletím, a tak v knize se preferuje i jisté mystérium. Vlastně by se dalo říci, že kniha je tzv. mysteriózní thriller. Ďábelští psi, paranormální pomocníci, to vše jakoby poukazovalo na tradici slavného Stínu větru od dalšího španělského autora Ruiz Záfona, ale moderním hávu.

Román „Ďáblovy housle“, který mi doslova učaroval (asi nějaká ďábelská síla funguje i na stránkách knihy), vydalo v překladu Jany Novotné nakl. Euromedia-Knižní klub v roce 2011.

Autorem recenze je Bohdan Volejníček