Čtenářské recenze

Jojo Moyesová: Stříbrná zátoka

Redakce (12.01.2015)
Jojo Moyesová: Stříbrná zátoka Jojo Moyesová: Stříbrná zátoka

Ach můj bože! Dočetla jsem Stříbrnou zátoku, nejnovější knihu Jojo Moyesové.

Kdo někdy četl něco od Jojo Moyesové, dá mi jistě za pravdu, že knihy této britské spisovatelky nejsou obyčejné čtivo na dovolenou. Nejsou to knihy, které přečtete jednou a jdete na další. Než jsem tě poznala a Poslední dopis od tvé lásky jsou knihy, ke kterým se vracím znovu a znovu.

Jojo Moyesová zná lidi, zná lidskou povahu a umí ji popsat tak, jako nikdo jiný. Je jako Vilém Tell, který se bez zaváhání umí trefit přímo do srdce. Nikdo nepíše tak čtivě a tak citlivě jako ona.

Když jsem četla Stříbrnou zátoku, už od začátku jsem si říkala, že už je úplně jasné, jak to celé bude, jak to dopadne. Jenže tůdle! Paní Jojo řekla nene a nachystala čtenáři několik překvapení, která rozhodně nečeká. Ve Stříbrné zátoce mají tajemství všichni.

„Když jste obklopeni tolika tajemstvími jako já, máte dobrý pocit, že občas můžete něco říct úplně na rovinu.“

Developer Mike Dormer přijíždí do Austrálie, aby zde obhlédl místo pro vybudování hotelového komplexu. Ubytuje se v polorozpadlém hotýlku Silver Bay a seznámí se s místními, kteří žijí zcela jiným životem než on. Majitelka Kathleen je bystrá stará paní, která kdysi v mládí ulovila obrovského žraloka, čímž si nadosmrti zajistila slávu i respekt svých sousedů. Dále tu žije Lisa, Kathleenina neteř, se svou malou dcerkou a psem. A pár dalších námořníků, rybářů a majitelů lodí, kteří tráví větší část dne na moři pozorováním velryb a delfínů.

Mike začne zjišťovat, že se mu pomalé tempo života tady na kraji světa líbí víc než stresující život kancelářské krysy v Londýně. Přijel sem kvůli penězům jen aby si uvědomil, že za peníze si člověk všechno nekoupí. Tady lidé žijí jinak, mnohem víc zranitelní přírodními silami, ale zároveň s přírodou v souladu. I zde se objevují naléhavé situace a krize, ale usínat za šumění moře je prostě jiné než usínat za zvuku troubení aut…

Jak bych si přála všechno hodit za hlavu jako Mike a jet do Stříbrné zátoky a strávit život pozorováním velryb a delfínů a mořských vln a být hezky v klidu s milovanými lidmi! Stříbrná zátoka je úžasný příběh o lásce, o rodině, o tajemstvích, ale díky těm nádherným popisům australské přírody a moře získává zvláštní nádech soli a rybiny

Dojímal mě vztah obyvatel Silver Bay k majestátním velrybám, smála jsem se u popisu delfíních radovánek. A bolelo mě u srdce, když se zátoka ocitla v nebezpečí, protože přírodu máme mít rádi, ne ji ničit… Ten závěr mě pak totálně dostal, brečela jsem jako malá holka. Hlavně ta poslední věta před Epilogem.

Knihy Jojo Moyesové prostě nejsou obyčejná červená knihovna. Je v nich cosi navíc. Cosi, co ve vás probudí emoce, rozbuší vám srdce a vdechne vám chuť milovat – a je jedno, jestli člověka nebo přírodu.

Autorka recenze: Helena Šalamounová

* * * * *