Čtenářské recenze

Jo Nesbo - Sněhulák

Redakce (21.11.2012)

Jen co odeznělo čtenářské „šílenství“ z trilogie Milénium od autora Stieg Larssona, máme tu další severskou hvězdu krimi žánru, která podle knižních hitparád klasických i elektronických knih, má u nás už značnou čtenářskou základnu. Jedná se o norského spisovatele Jo Nesbo (narozen v Oslo v březnu 1960), jenž odstartoval svoji úspěšnou cestu v žánru krimi v roce 1997 knihou Flaggermusmannen (česky Netopýří muž, 2008), kterou přinesl do světa detektivek nového hrdinu jménem Harry Hole. Podivína, alkoholika a vlka samotáře, ale taky nejlepšího kriminalistu osloské policie.

Sněhulák (orig. Snømannen, 2007) je v pořadí už sedmou knihou s tímto svébytným kriminalistou v hlavní roli. Děj nás zavede na počátek listopadu, kdy se už zima hlásí o slovo a z nebe padá první sníh. V noci zmizí z jednoho domu žena.

Nic tak neobvyklého, děje se to často a většina takových se do několika hodin objeví a vrátí. Ale ona ne. Jen před domem jako vzpomínku někdo postavil sněhuláka, s její šálou kolem hlavy.

Za pár dní z nedalekého statku v lesích zmizí další žena. A opět se v lese za statkem najde sněhulák. Jenže teď je jasné, co se s tou ženou ze statku stalo, policistům stačí se podívat na toho sněhuláka, pokud mají silný žaludek.

Co ale tyto ženy mají společného? Obě jsou vdané, obě mají děti a nijak zajímavý život. Přesto nějak lákají vraha. Harry Hole si je jistý, že je to sériový zabiják, který rozhodně vraždil i v minulosti, a určitě bude pokračovat. Jenže jaký je jeho vražedný vzorec?

Nesbo vytvořil vskutku mrazivý příběh, který svojí surovostí a chladnou bestiální logikou vraha jakoby vrátil do krimithrilleru prvky z dneska už kultovních základů tohoto žánru jako „Mlčení jehňátek“ od R. Harrise či „Mesiáš“ B. Starlinga.

Nemusel přitom ani detailně popisovat činy, Nesbo dokázal jednou až nevinně znějící větou čtenáři zastavit na pár sekund dech:

Chlapec opět něco pronesl a Sára mrkla do zrcátka… Trhla sebou, jakmile pochopila, že se naklonil dopředu mezi sedadla. Jeho šepot se jí ozval suše těsně u ucha. Jako by bylo důležité, aby je nikdo jiný neslyšel. „Umřeme.“ Nebo o pár stran dále: Protože teď to ví. Že už žádné potom nebude. „Začneme?“ otázal se hlas měkce.

Příběh má své přesné tempo, případ se nikdy nezdá jednoznačný, a co se zdá z počátku červené, je nakonec bílé. Když k tomu připočteme i postavu Harryho Hola, arogantního a sebestředného chlapa, který mile překvapil svým závěrečným přístupem ke spravedlnosti „oko za oko, zub za zub“ , je kniha skvělým aspirantem na nejlepší krimi či thriller na letošním knižním trhu.

Sněhulák“ byl mojí první detektivní knihou od J. Nesba, a i když jsem neznal nic z předešlých případů, mohu jen konstatoval – prvotřídní krimithriller.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček