Recenze

Jedinečné vzpomínky na život s Olympikem i smrt syna

Redakce (14.11.2011)

Zpěvák Petr Janda mluví ve své knize otevřeně i o smrti své první ženy či rozepři s bratrem Slávkem. A samozřejmě také o hudbě, bez které nemůže být. Fandové si o něm dosud mohli číst v publikaci Čtyři hrají rock od Jaromíra Tůmy nebo v porevoluční knize Vzpomínky plíživé aneb Jasná zpráva o Olympiku. Žádná publikace však nešla tolik do podrobností ohledně vztahů i soukromí frontmana Olympiku jako Petr Janda: Dávno. V této knize se rodinné vzpomínky prolínají s kapelními.

Janda začíná od svého narození, popisuje místa dětských her či rodinné prostředí na pražských Vinohradech, kde vyrůstal se starším bratrem Jiřím a mladším Slávkem. Vzpomíná na pražské rock’n’rollové podhoubí a své krátké angažmá v jedné z vůbec prvních kapel Sputnici.

Má dar odstupu či sarkasmu, který občas otáčí i vůči sobě. Třeba když přizná, že kolikrát machroval nebo že tehdy již slavný Olympic v 60. letech neudělal během pobytu ve Francii žádnou velkou kariéru. „Ve skutečnosti jsem si kromě triček a pár zakázaných knih nic nepřivezl. Slušelo by se říct, že jsem si přivezl zkušenosti. Tak jo.“ Janda píše i o trapných pocitech z normalizace v 70. letech a dodává, že dělal ústupky režimu, protože se bál.

Zpěvák Olympiku nic dlouho nevysvětluje, několik let života vyjádří lapidárně zkratkou. Je to jeho velká vypravěčská přednost. Místo vyčerpávajících analýz tvorby Olympiku se mu z mysli vynoří spíš historky nebo charakteristiky osobností. „Šel jsem za Pavlem Vrbou do Dušní ulice na Staré Město s kazetou písně, na kterou jsem potřeboval text,“ píše o skladbě Dávno. „Pavel si to poslechl a řekl – Dávno. Byl po opici a hned z fleku vlastně řekl i název celé desky.“

Na druhou stranu historii Janda občas prolétne s možná až příliš velkým nadhledem. Nikdy však nefňuká, že se s ním život nemazlil. Vcelku suše vylíčí bolest, kterou prožíval při smrti první ženy Jany a hlavně syna Petra, jenž také dlouho bojoval s těžkou nemocí. Když se s ním rozloučili, vzal dceru Martu kolem ramen a šli se projít po hřbitově. „Z naší rodiny už jsme zbyli jen my dva,“ dodává.

Pak se jeho rodina rozrostla, nyní má tři dcery a dva vnuky. Rodinné vztahy jeho knihu prostupují i rámují. Vždyť dětství a dospívání Janda zasvětil čtyřicet stran v úvodu a poslední kapitolou vylíčil svůj trpký rozchod s nejmladším bratrem Slávkem. Svědectví a vzpomínky, které předává sám kapelník, jsou jedinečné. A čtivé. Drsné momenty střídá odlehčení. Drží se linie života, který je prostoupený hudbou a jenž mu leccos dal a vzal.


14.11.2011  Mladá fronta DNES