Čtenářské recenze

Jean Teulé - Potřeby pro sebevrahy

Redakce (27.03.2012)

Reklamní motto „Neuspěli jste v životě? S námi se vám zaručeně podaří zemřít!“ najdete na jednom obchůdku ve Francii, který se jmenuje Potřeby pro sebevrahy, jenž už po generace vede rodina Neužilů. Tedy momentálně byste asi tento obchůdek hledali marně, protože kniha francouzského spisovatele a scénáristy Jeana Teulého (*1953) se odehrává v nedaleké budoucnosti. Ale podle toho, jak eutanázie více a více legálně proniká do právního systému, tak se podobné shopy možná co nevidět objeví.

Teulého budoucnost není nijak radostná, proto když si pan Neužil přečte v oblíbených statistikách, že za minulý rok bylo sto padesát tisíc pokusů o sebevraždu a jen dvanáct tisíc mrtvých, tak si povzdychne: „Jo, vážně spousta lidí to zvorá. Ještěže jsme tady…“

Ale ponuré štěstí rodiny Neužilů teď kazí jejich třetí potomek, synáček Alan, který má rád veselé písničky a zákazníkům při odchodu říká na shledanou místo sbohem. Dítě, o kterém jeho matka říká: „… my jsme vlastně třetí dítě nechtěli. Narodilo se, protože jsme testovali děravý prezervativ: víte, ten který prodáváme lidem, kteří chtějí umřít na pohlavní chorobu.“

Jejich dva starší potomci jim dělají radost. Deprimovaní, sklíčení a zhnusení sami sebou, jsou nešťastní, že nemohou spáchat sebevraždu, protože někdo musí dál nést obchodní rodinnou pochodeň v pomoci od životního utrpení.

Skvěle se budete bavit při rozhovorech o důvodech („Máte děti, mladá paní? No právě, jedno jsem měla… Koupil si u vás 22 milimetrovou kulku do ručnice.“),  o krásách různých druhů smrti („Uvažoval jsem o benzínu nebo napalmu…“ „Jasně, takové povedené sebeupálení na školním dvoře taky není špatné.“), při dokonalých výkladech o účincích jednotlivých jedů („V tom případě doporučuji strychnin. Je výtažek z kulčiby dávivé. Jakmile ho polknete, ztratíte paměť…), nebo jak se rodinnému podniku nevyplácí čerstvé živé zboží („Víte, problém je v tom, že lidi jsou tak osamělí, že si jedovatá zvířata, které jim prodáme, oblíbí. A ta havěť to kupodivu cítí a nekousne je.“)

V tomto duchu se pak vine celý příběh. Je to tedy titul, který je skutečně určený příznivcům černého či hřbitovního humoru, kteří po večerech splétají konopné provazy, protože domácí kvalitní práce je… prostě domácí kvalitní práce. Nějaké hlubší filozofické otázky o smyslu života, a jeho kráse a jedinečnosti … tak to zde nehledejte.

Je to kniha dá se říci trochu prvoplánová, čtenáři je jasné, co kdo asi řekne, jak bude reagovat ta či ona postava. Osobně to vidím jako dospěláckou verzi Addamsovy rodiny. Ale je fakt, že k závěru se přece jen myšlenkový směr rodiny Neužilů trochu změní. Ale co se dá čekat, když ani Alanův zimní kurz výcviku sebevražedných komand v Monaku jeho povahu nezmění…


Autorem recenze je Bohdan Volejníček