Čtenářské recenze

Je čas zabít manželku

Redakce (09.09.2013)
Je čas zabít manželku Je čas zabít manželku

Jedna ze všedních myšlenek, která asi nejednou napadla každého muže ve svazku manželském. Nemluvě někdy o našich drahých polovičkách, kteří by se nás rádi také zbavili. Jenže o takovém činu nikdy moc neuvažoval novinář Nic Dunne, který má právě dnes se svoji manželkou Amy oslavit páté výročí svatby.

Nakonec se ale žádná party, romantická večeře v restauraci, noční procházka pod hvězdami, nebo něco takového nekonají. Nick nalezne svůj dům prázdný s převráceným gaučem v obýváku a kocourem, který se chystá na svoji prvotní procházku ven.

Co se tu stalo? Unesl snad někdo Amy? Proč je ale pro Nicka připravena manželčina každoroční hra hledání pokladu podle narážek na zážitky z roků předešlých

Jak nečekané, že policie si od počátku myslí, že právě manžel je hlavním strůjcem všeho podivného kolem tohoto „jasného“ případu. A nahrávají tomu i okolnosti – utřená Amyna krev na podlaze, kabelka s otisky manžela v řece,…Kdo tedy má pravdu? Je Nick Dunne nevinný, jak sám o sobě prohlašuje? Kde tedy je jeho manželka?

Nikdo už mu pomalu nevěří. Pomáhá si totiž menšími lži, které mu stejnak nepomáhají. A co když ještě praskne jeho milenecký vztah se studentkou? Co pak? A nemůže být za zmizením/vraždou Amy stát někdo jiný? Bývalý „násilník“, studentka „napodobující dokonalou Amy“,…?

*

Policie Amy nenajde, pokud někdo nechce, aby se našla. Tolik bylo jasné. Bylo prohledáno všechno zelené a hnědé: kilometry rozbahněné řeky Mississippi, každá cestička a turistická stezka, naše ubohé roztroušené lesíky. Kdyby byla naživu, někdo by ji musel vrátit. Kdyby byla mrtvá, příroda by ji vydala. To byla hmatatelná pravda, jako kyselá chuť na špičce jazyka. Přijel jsem do dobrovolnického centra a uvědomil si, že všichni ostatní to vědí taky: zavládla tam apatie, pocit porážky. Bezcílně jsem došel k nabídce pečiva a snažil jsem se přimět, abych něco snědl. Kynutý koláček s náplní. Dospěl jsem k závěru, že neexistuje depresivnější druh pečiva než tohle, které vypadá okorale už od okamžiku, kdy je vyndají z trouby.



ZmizeláTra a la! Když tohle píšu, usmívám se šťastným úsměvem adoptovaného sirotka. Je mi trapně z toho, jakou mám radost, vypadám jako nějaká karikatura puberťačky z komiksu, která telefonuje, vlasy vyčesané do ohonu a nad hlavou bublinu, kde je napsáno: Seznámila jsem se s klukem!
Ale opravdu. Tohle je naprostá, empirická pravda. Seznámila jsem se s klukem, skvělým úžasným borcem, bezva týpkem. Dovolte, abych ho vylíčila, protože je potřeba, aby se to zachovalo pro příští generace (ne, prosím vás, nejsem tak praštěná, příští generace, pche!). Ale stejně. Sice už není Nový rok, ale z nového roku uplynul teprve týden. Je zima: brzo tma, mrzne.

*


Není divu, že Zmizelá se stala v USA druhou nejprodávanější knihou roku 2012, i když se už od první chvíle domníváte, že je to ta nejobyčejnější zápletka na světě. Proč tedy všichni z toho dělají takovou hitovku? Za to jistě může druhá polovina knihy, kde dojde k opravdu nečekanému zvratu. Nestačíte zírat na to, jak si s vámi autorka Gillian Flynnová pohrává. A co teprve bravurní konec…Jsem osobně zvědav na filmové zpracování tohoto díla, které má do kin přijít v roce 2015 pod taktovkou známého režiséra Davida Finchera. Snad nás to nezklame.

Autor recenze: Josef Němec