Rozhovory

Jazyk ukáže nemoc jako displej

Redakce (13.08.2010)

Lékař Petr Hoffmann se specializuje na chronická onemocnění, jako jsou bolesti hlavy, ekzémy či trávicí a gynekologické potíže. Celebrity ale vidí ve své ordinaci nerad, chtějí být hned zdravé a nic pro to nedělat. Chodí k němu i doktoři. Petr Hoffmann ošetřuje pacienty v českobudějovické ordinaci v historickém domě s výhledem na Černou věž. Bez klasického bílého pláště, stetoskopu či ultrazvuku. Zdravotní potíže umí určit podle vzhledu návštěvníka, jeho jazyka a pulzu. „To jsou hlavní vyšetřovací metody tradiční čínské medicíny, na něž se specializuji,“ potvrdil. Autor: Ludmila Mlsová Zdroj: Mladá fronta DNES str. 3 Jižní Čechy, 30.5.2008

Nejsou si všechny jazyky tak podobné, že je to jako hádání z křišťálové koule?

Na jazyku jsou jako na zmenšeném displeji zobrazeny všechny lidské orgány a podle jeho barvy, tvaru i povlaku lze určit zdravotní obtíže. Sám už mám ve sbírce obrázkový soubor deseti tisíc jazyků. Nejčastější typy jsem vybral i do nové knihy Od pramene čínské medicíny.

S jakými zdravotními problémy lidem pomáháte?

Neléčím žádné akutní stavy, na ty jsou mnohem lépe připraveni lékaři v nemocnicích s moderními přístroji a technikou. Specializuji se na základní funkční, většinou chronická onemocnění, jako jsou například bolesti hlavy, ekzémy, trávicí či gynekologické potíže. Na ně ve většině případů velmi dobře zabírá přírodní léčba pomocí staletí prověřených směsí čínských bylin.

Proč používáte byliny z daleké Číny, a ne z Čech nebo Evropy? Tady neplatí, že člověku nejvíc prospívají produkty vypěstované v jeho okolí?

V Evropě nejsou byliny prozkoumané a vyzkoušené tak důkladně jako v Číně. Je doložené, že tamní léčitelé je používali už v 6. století před naším letopočtem, a tato dlouhá tradice a zkušenost u nás chybí a nejde překlenout. V Číně je známo 6,5 tisíce druhů bylin, pro náš naturel jich stačí okolo tří set. Přitom vybíráme ty, které tam rostou v mírném pásmu, tedy v takovém, v němž žijeme i my. Souhlasím však s tím, že když si vypěstujeme švestky a jíme je na podzim, je to pro náš organismus přirozenější, než když jíme ty, které k nám na jaře přivezou z Egypta.

Láká přírodní léčba i celebrity?

Herci a umělci chodí taky, je pravda, že tu byl i Karel Gott. Ale já je jako pacienty moc rád nemám, protože chtějí být zdraví druhý den a nic pro to nedělat. Nehodlají se omezovat v pití alkoholu, nedodržují životosprávu. Snad jediná pěvkyně Eva Urbanová, která mě navštěvuje už řadu let, se snaží dodržovat léčebný režim.

Máte přehled o tom, kolik lidí už k vám přišlo?

Za 18 let, co se čínskou medicínou zabývám, to bylo kolem 50 tisíc pacientů. Přitom po revoluci v roce 1989 chodili jako první Rakušané a Němci, kteří tyto metody znali ze svých zemí. Zřejmě to bylo i tím, že byliny na měsíc u mě stojí 1 200 korun. Bylo to pro ně asi moc drahé. Za vyšetření se ale neplatí. Dnes chodí hlavně střední vrstvy a kupodivu i důchodci. Devadesát procent z nich sem jezdí z celé republiky.

Jsou mezi nimi i klasičtí lékaři?

Ano. Ti, co jsou už poučení, jak jim může tradiční medicína utužit zdraví, chodí běžným vchodem. Ostatní chodí zadním vchodem, nejlíp večer, aby je tu nepotkali jejich pacienti. Jenže léčit zdravotníka je těžké. Když zjistím, že má horko na dráze jater, a vysvětlím mu, že dráha jater nemá nic společného s játry, je těžké zdravotníka přesvědčit a druhý den si nechá ve špitálu udělat jaterní testy. Tam se žádný nález nenajde, ale přitom mu hrozí, že se ono zatím přístroji nezachytitelné horko může projevit třeba za dva roky potížemi na dráze jater.

Znamená to, že čínská medicína se zaměřuje hlavně na prevenci nemocí?

Čínská medicína má z devadesáti procent udržovat zdraví a prodlužovat kvalitu života. Nejde o to, aby byl člověk živ sto let, ale posledních padesát let seděl na vozíčku a byl odkázán na pomoc druhých. Ale aby byl živ třeba osmdesát let s tím, že bude žít plnohodnotný život. Abychom se neřídili čínským příslovím Kope studnu, až když má žízeň. Čína má ráda zlatou střední cestu, že se nic nemá přehánět ani nahoru, ani dolů. Všeho má být s mírou a dobrého pomálu - to znamená, že i když je to dobré a je toho moc, tak je toho příliš.

Můžete to upřesnit?

Není to jen v tom, že člověk bude jíst jenom brokolici, protože je zdravá. Když budete jíst každý den brokolici, je to taky špatně. Životospráva není složená jen z jídelníčku, ale i z toho, jak člověk žije, jaké má stresy a jak chodí spát. Jde o to, najít střední cestu a selským rozumem se naučit naslouchat svému šestému smyslu o tom, co nám vadí a co prospívá.

Jak se lidé u nás staví k čínské medicíně, která se začala prosazovat až po revoluci?

Lze je rozdělit na tři skupiny. Jedna je z ní dogmaticky nadšená a fanaticky přijímá všechno. Druhá ji zase kompletně odmítá a nedá se zviklat, ani kdybyste jí přivedli devět vyléčených a desátého, který se uzdravuje. A konečně třetí skupina lidí je loajální - ta si vybere jednou západní a jednou východní medicínu podle toho, jak potřebuje.

Jak to vypadá v Číně?

V Číně to funguje tak, že u lůžka pacienta se sejde tým, v němž je třeba chirurg, internista a doktor čínské medicíny. Ti spolu konzultují postup a vybírají to nejlepší. Většinou je to tak, že to kombinují všechno dohromady. U nás byla po revoluci západní a východní medicína postavena protipólně jako dvě barikády, které proti sobě musí bojovat. To je však nesmysl, protože medicína má pomáhat navracet zdraví. Už Hippokrates říkal, že je celkem jedno, jakou metodou vrátíte pacientovi zdraví, důležité je, že mu ho vrátíte.

Nebál jste se opustit zavedenou kariéru dětského lékaře kvůli u nás ne příliš populární čínské medicíně?

Když jsem začínal a řekl, že jdu z obvodu, kde mám zavedenou klientelu a smlouvu s pojišťovnou, na volnou nohu, řada skeptiků říkala, že budu do půl roku zpátky, že to nemůže nikdy fungovat. Ale když jsem byl přesvědčen, že dělám dobrou věc, že byliny pomáhají, šel jsem do toho i s rizikem, že neuspěji.

Dělí se Číňani ochotně o své zkušenosti s cizinci?

Když tam přijedete na mezinárodní kurzy na univerzitu, jsou docela vlažní a snaží se z bílých nosů spíš vytáhnout dolary. Moc se tam toho nenaučíte a musíte si sami hledat cestu ke zkušeným profesorům. Ale jde to, a přestože tam často funguje jazyková bariéra a musíte si zaplatit tlumočníka z angličtiny do čínštiny, můžete se nakonec naučit hodně. Mně se to osvědčilo třeba při výuce bylinných směsí.

Máte se ještě co učit?

Ano. Staří čínští lékaři se nemuseli potýkat s tím, že k nim přijde pacient, který bere sedm, deset, někdy i 13 druhů léků. A teď neví, zda příznaky, které ho trápí, jsou od nemoci, nebo od vedlejších účinků léků. Netušíte, co mu v organismu dělá první lék s druhým, první s třetím, natož třeba třetí s desátým a všechny dohromady. Jako vystudovaný lékař mám sice výhodu, že vím, jak léky fungují a který lze omezit nebo vysadit, ale je to velmi těžké.

Kdy vás práce nejvíc těší?

Třeba když přijde babička a řekne mi: Pane doktore, byla jsem u pěti primářů a nikdo mi nepomohl a zaplať pánbů až ty vaše čínské tabletky mi to zase všecko vrátily. To mi běží takový nepopsatelný mráz po zádech z dobře vykonané práce.

A jak od ní relaxujete?

Nejraději chodím do lesa, kde si sednu na posed a tam si vyčistím hlavu. Jsem myslivec, takže tam chodím rád bez pušky i s puškou. Také si rád protáhnu tělo při tenisu nebo ping-pongu.

Stíháte i dovolenou?

Stíhám a rád ji trávím v létě u moře a v zimě na horách, kam si s sebou vezu všechny knížky, které nestihnu přečíst při práci. Pak pozdě vstávám a dlouho v klidu snídám.

O autorovi
Petr Hoffmann (47) - Vystudoval Fakultu dětského lékařství UK Praha a po atestaci pracoval jako obvodní dětský lékař. V letech 1990 - 1995 studoval tradiční čínskou medicínu na Československé sinobiologické univerzitě v Praze a poté v Číně. Od roku 1996 se zcela věnuje čínské bylinné léčbě. Na stránkách www.patentnimedicina.cz zavedl online diagnostický test z jazyka. Je autorem knih Na frekvenci čínské medicíny a Od pramene čínské medicíny. S rodinou žije na Dobré Vodě u Českých Budějovic.