Čtenářské recenze

J. A. Redmerski: Na hraně věčnosti

Redakce (06.02.2015)

Po letech, po celém životě, který se jí v podstatě hroutil před očima, Camryn konečně našla něco, pro co stojí za to žít.

Na dlouhou dobu se uzavřela do sebe před všemi a před vším a dle jejího názoru se nikdy této izolace nebude schopná úplně zbavit. Prožívat každý den ve strachu, kdo další odejde z jejího života, je pro ni jako očistec. Ale od té doby, co potkala Andrewa, je všechno, co má a co potřebuje, na jednom místě. A i když ani v tomto stavu, kdy se zdá, že se jí život začíná vylepšovat, si nemůžu být ničím jistá. Nicméně určitou část jistoty ale mít může. V Andrewovi a v jejich novém společném životě, budoucnosti a možnostech, které se jim nabízejí.

Ale Camryn ví až moc dobře, že život se pokaždé vytasí s něčím absolutně zdrcujícím právě ve chvíli, kdy už si myslíš, že je všechno docela v pořádku. A Camryn je souzeno to prožít znovu...

Nový začátek, příběh prostoupený láskou a akustickou hudbou, nástrahami života a nadějí, že i to, co se zdá nejvíce nemožné, se může jednou stát skutečností.

Jessica Redmerski se od prvního dílu značně posunuje směrem k životu dospělých lidí, kterými se Camryn i Andrew nepochybně stávají kapitolu od kapitoly. První díl byl naprosto famózně vymyšlený a popsaný, celkově se mi ten nápad líbil úplně nejvíc jak to jde. Fakt, že se Camryn jednoho dne rozhodně s nulovými očekáváními vyjít do světa a udělat něco spontánně. Cestovat na vlastní pěst autobusem, aby se pokusila nějak poslepovat svůj život roztříštěný na miliony kousků zpět dpohromady. Naprosto jsem si užívala to, jak se Camryn a Andrew poznávali. Jak se jejich první setkání od počátku formoval v něco víc. Nebylo to zdrženlivé, ale ani uspěchané. V podobné strategii pokračuje Redmerski i dál. Nechává plynout čas a své postavy představuje v různých etapách lidského života.

Na začátku Na hraně věčnosti jsem se ale trochu zasekla a nějak mi nešlo se posunout dál. Měla jsem chvíli pocit, jako by ty emoce z prvního dílu trochu zevšedněly. Camryn mi také chvílemi ne a ne padnout znovu do noty. Po tom, co se jí stalo v tomto díle chápu, proč je taková, jaká je, ale občas mám pocit, že zbytečně předčasně na všechno rezignuje. Andrewovy části byly potom úplným opakem těch Camryniných. Emoce z nich můžete cítit přirozeně a navíc autorka Andrewovi přisuzuje milý šarm, talent i velkou dávku odhodlání Camryn se vším pomoci tak, aby se i ona mohla v životě opravdu kus posunout.

Nutno říci, že láska, dobrodružství a prvek cestování nejsou v podání Redmerski vůbec tuctové, obzvlášť potom styl psaní v pasážích, kde se postavy dostávají do zátěžových a psychologicky vyhrocených situací, které se mohou stát kdykoli a komukoli i v reálném světě.

Jedna věc se mi na této dvoudílné knižní sérii moc líbí. A sice časový postup, kde určité začátky kapitol začínají například: "O několik měsíců později." V knihách tohle sice vyloženě nevyhledávám, ale když se to objeví, tak mě to rozhodně potěší. Na hraně věčnosti s tímto Redmerski rozhodně nešetřila a musím říct, že je to jenom a jenom k jejímu dobru. Protože díky tomu sepsala konec, o jakém si mohou mnohé jiné knihy nechat jenom zdát. Ten konec byl absolutně brilantní, geniální a nádherně dojemný. J. A. Redmerski je spisovatelka, která píše srdcem a ten konec to jenom potvrzuje. Má smysl pro humor a zároveň i smysl pro detaily. I když jsem si zpočátku nebyla moc jistá, tak po dočtení jsem věděla naprosto jistě, že pro ten konec rozhodně stojí za to si celou knížku přečíst.

Autorka recenze: Patricie Kouřilová
http://nickyhokniznikoutek.blog.cz/