Čtenářské recenze

Hladový oheň

Redakce (22.09.2014)
Hladový oheň Hladový oheň

Když letos na jaře vyšla Vraní dívka, vzbudila vlnu kontroverzních reakcí a názorů. Někteří knihu odsoudili za její námět, aniž by ji vůbec četli, jiní knihu nemohli dočíst, protože jim přišla moc silná, dalším se líbila.

Já jsem byl díky nálepce „Jen pro silné povahy“ připraven na leccos, proto mi ani nepřišla tolik šokující, jako těm, kdo na sociálních sítích, Databázi knih a kdovíkde jinde psali, že je to „dílo Satanovo“ a tak dále. Vlastně mě v tomhle ohledu Vraní dívka trochu zklamala, protože jsem čekal mnohem větší porci krve, násilí a psycha.

Možná i proto se mi druhý díl s názvem Hladový oheň líbil víc. Stává se to málokdy, ale je to tak. Neměl jsem od něj přehnaně vysoká očekávání, postavy jsem už znal – jasně, že Sofie je moje oblíbenkyně! – a mohl jsem se proto do příběhu vrhnout po hlavě bez nějakých řečiček kolem.

Příběh začíná hezky zvostra – syn Jeanette Kihlbergové je Vraní dívkou (ale je to vůbec ona?) zdrogován a unesen. Sice se krátce potom najde živý a (relativně) zdravý, ale Jeanette už ví, že v nebezpečí je ona i její rodina. To v ní vyprovokuje nutkání s případem pohnout.

Pátrání ji zavede k tajemné Victorii Bergmanové, jejíž jméno figuruje v policjeních spisech a výpovědích svědků podezřele často. Jenže po Victorii, ročník 1970, jako by se slehla zem…

Mezitím ve Stockholmu dojde k brutální vraždě (pojem „vymalovat místnost na červeno“ při ní dostává úplně jiný význam) úspěšného byznysmena, která je s Vraní dívkou zřejmě taky nějak spojena.

Kromě Jeanette na případu pracuje její kolega Jens Hurtig. Jeanette přizve i psycholožku Sofii Zetterlundovou, se kterou naváže vztah mnohem hlubší než je mezi profesionály běžné. Skandinávie je v tomhle ohledu hodně liberální! Tady spolu obě ženy – jedna vdaná, druhá s přítelem – klidně spí bez výčitek a jakýchkoliv zdůvodňování. Prostě jen tak pro radost.

Při čtení jsem místy nestačil zírat.

Hladový oheň je kniha pro ty, kterým se Vraní dívka líbila, a pro ty, kteří jí jsou ochotní dát ještě jednu šanci. Myslím, že originálním příběhem a atmosférou se vám bohatě odvděčí. Pánové pod pseudonymem Erik Axl Sund by si zasloužili vlastní knihu, kde by se popisovalo jenom to, jak společně píšou Vraní dívku (a jak si přitom občas dají do nosu). Myslím, že by to mohlo být HODNĚ zajímavé. Už se těším na podzim, až přijedou do Prahy. Setkat se s nimi naživo bude jistě zážitek.

Autor recenze: Michal Zejda

* * * * *